Nepopsaný papír

Nepopsaný papír: prolog

7. listopadu 2011 v 22:28
PROLOG

"Co si přejete?" ozval se za mnou hlas s přiškrceným podtónem. "Jste na soukromém pozemku, slečno." Kdybych tu práci náhodou dostala, tak pracovat s tímto protivou…

"Hledám pana majitele stáje, pěkně prosím." Malý úšklebek jsem poslala do protější stěny a pomalu se otočila. Co kdyby to byl náhodou nějaký jeho příbuzný? Teď není čas riskovat.

"V tom případě počkej tady. Ke koním se nepřibližuj, nejsou to plyšové hračky." On se jakékoliv posměchy zakrývat nesnažil. O pár kroků jsem se vrátila a zadívala se na mladou hnědku a toho, kdo kolem ní poskakoval. Mladý kluk, ode mě starší maximálně o pár měsíců. Byl střední postavy s tmavými, nagelovanými vlasy. Jeho snědou pokožku zvýrazňovalo světlé triko v kombinaci s moderními džínami. Přesně takový typ kluka, po kterém slintaly téměř všechny slečny ve Finsku.

V ruce držel jednu z nejnovějších verzí iPhonu a aby se neřeklo, čas od času přejel jemným kartáčem hnědčinu sametovou srst. Zamračila jsem se. Někoho takového by neměli do stáje ani pouštět. Ze zvědavosti jsem očima přejela celou stěnu boxu a zastavila se až na červeno-bílé cedulce, oznamující jméno Tennessee. Narozena zhruba před dvěma lety z matky Tinstiny. I když jsem se o ten pravý dostihový sport nějak přehnaně nezajímala, to jméno mi bylo známé; Tinsti, spolehlivá reprezentantka rakouské země v zahraničí. Jenom velmi málo se stávalo, že by jejímu jezdci zkazila výhled na cílovou čáru něčí záda. Není to tak dávno, co dala dostihovým drahám sbohem a odešla dovádět na velké pastviny spolu s hříbaty. Ať bych do této stáje řekla cokoliv, určitě bych jim nepřidělila koně s tak vynikajícím rodokmenem.

"Ty se asi v koních moc nevyznáš, co?" rýpal. A že mu to šlo na jedničku.
 
 

Reklama