Květen 2012

Duha barvy karamelu - 1. kapitola

24. května 2012 v 22:29
PRVNÍ KAPITOLA - ZAŽÁTEK KONCE?


Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam dávno už měl být.
Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím,
nestihnu to nestačím.
Promiňte vážení, mám veliké zpoždění.
Bez dechu, ve spěchu, ženu si to po mechu.
Pověřen úkoly, ženu si to po poli.

Pokojem se rozezněla melodie mého mobilního telefonu. Byla to snad ta nejcharakteričtější písnička, kterou jsem našla. Tehdy, když jsem bydlela ještě doma a byla malé a spokojené dítě, tak se snad nikdy nestalo, že bych kamkoliv přišla včas. . Přehodila jsem si přikrývku přes hlavu, ale když po pár sekundách píseň neskončila, vyhrabala jsem se z teplých peřin. Nechtělo se mi. I přes slunečné počasí nemohl teploměr ukázat víc jak pět stupňů nad nulou.

"Adélo?" vyhrkla jsem pár sekund potom, co jsem na displeji spatřila jméno mé kamarádky. Byla jedna z mála, která dokázala pochopit mou situaci. Člověk, kterého jsem si za svého život vážila snad nejvíc.

"Nazdar emigrante," pozdravila se smíchem v hlase. "Jak se tam vede, ještě tě neshodili ze skály?"

"Prosím tě. Ne, že by to byl špatný nápad, ale musela bych vyšplhat ještě o pár set výš. Víš jak se k tomu stavím - celá žhavá nakřivo se tady šplhat po kopcích."


Duha barvy karamelu - prolog

22. května 2012 v 15:00
PROLOG

"Můžeš mi říct, co si o sobě myslíš?" vyjel můj otec hned, jak jsem zůstala hledět na prostornou a nově opravenou vilu.

"Měla by jsi být alespoň trochu vděčná svému bratrovi! Jenom díky němu si to můžeme dovolit."

"Ale já mu vděčná nejsem. Stejně jako tady nechci bydlet." Ona nebyla zase tak velká náhoda, že jsme se přestěhovali zrovna do ciziny a zrovna do hor. Všichni věděli, jak moc mám ráda Třeboňskou pánev, rybníky a hlavně rodný jazyk. Němčinu jsem sice ovládala, naši zastávali názor, že Martínkovi prostě ostudu udělat nemůžu, takže jsem skončila jako premiantka třídy, na kterou se všichni dívali skrz prsty. To bohužel nezměnilo nic na tom, že jsem ten jazyk nesnášela. Byl tvrdý, ošklivý.

"Tak to si budeš muset zvyknout," zasyčel jedovatě. "Teď buď tak laskavá a dones si alespoň tvé věci do pokoje. Potřebuju prázdné auto, tak si to vytahej a potom si klidně odejdi kam tě srdce ponese."

Nemělo cenu se jakkoliv vzpouzet. Jak já, tak on věděl, že by stejně nakonec dosáhl svého, tak proč to komplikovat a nechat ze sebe dělat ještě většího debila než je nutné. Mlčky jsem vzala poslední dvě tašky, které mi zbývaly a zamířila jsem do prvního patra velkého domu. Posměšný pohled mého bratra jsem nechala jedním okem pustila ho hlavy a druhým jsem ho vypustila zpět do světa.


DUHA BARVY KARAMELU

21. května 2012 v 13:12

I přes její negativní vztah s rodiči nikdy nevěřila, že od nich jednou uslyším větu: "Neměla jsi si nikdy narodit. To, že jsi přišla na svět byl pouze obrovský omyl." Stejně tak nedoufala, že by se na ni po těch letech beznaděje a osamělosti mohlo usmát štěstí a mohla se, byť jen na chviličku, cítit šťastná.


Dívka, která vyrůstala mezi lidmi, které ji nesnášeli. I přesto se v nich snažila vidět vlastní rodinu. Mnoho věcí ji zklamalo, přesto se nikdy nenechala odradit a zkoušela je pořád dokola. Všechnu snahu ale nechala ve svém rodném městě, odkud ji rodiče neodvezli několik set kilometrů daleko. Pod vrcholy dominantních Alp. Nikdy neměla ráda kopce a tak netrvalo moc dlouho vypěstovat si averzi jak k Rakousku, tak ke Korutanské přírodě.Nyní je pouze na ní, jestli se znovu naučí pouštět si lidi k tělu a užívat si života jinak než se hádat s rodinou, či se bez cíle toulat po cestách.

Pomozme Annie ukázat, že tivot není pouze věčná buzerace a komandování.


POVÍDKA ZAČNE VYCHÁZET V ÚTERÝ 22. KVĚTNA

Random foto

12. května 2012 v 17:24 foto
Ne, netěší mě, že to tady zase stojí. S povídkou jsem nepokročila, na články nebyl dosud čas. Proto přidávám alespoň pár random fotek, které se, doufám, budou líbit. Jenom bych ráda řekla, že všechny jsou moje a jsou foceny v různém období. Někteří je z mého facebooku možná znáte.


Už nikdy si nezahraju kvarteto!

7. května 2012 v 21:07 den po dni
"Už nikdy si nezahraju kvarteto!" To jsem se vztekala před pár dny. Možná ale změním názor a jednou si to s tím mým zahraju ♥

Včera, asi o půl jedné v noci jsem dodělala tu mou slavnou ročníkovku. Abych pravdu řekla, nikdy bych nevěřila, kolik může dát takové hloupé kvarteto práce. Hodně dlouhou dobu jsem přemýšlela, jestli to na internetu vůbec uveřejňovat, protože moc dobře vím, jak to s mou grafikou chodí. Většinou to netrvá ani týden a už ji má minimálně jeden blog u sebe. Navíc se bojím toho, aby si někdo nevzal trochu větší inspiraci. Protože toto je moje zatím asi největší dílo, které můžu považovat celé za svoje, kromě fontů, samozřejmě. Fotila jsem, hledala jsem texty a navrhovala jsem to celé sama bez jakékoliv inspirace v jiných kartách. Proto je tam takhle viditelný ©. Přece jenom každý, kdo si dá takovou práci s větším projektem si to chrání mnohem víc než nějaký hloupý avatar. Ale moc ráda bych znala váš názor. Rozhodla jsem se tedy ukázat tři náhodně vybrané kartičky + podkladové kousky v černobílé formě.


Nedokážu popsat, jak dobrý je to pocit, mít to z krku. Když jsem kartičky dneska ukázala na facebooku, hodně lidí mi to pochválilo a dokonce byly i nějaké návrhy, že bych to mohla začít prodávat. Vím, že na to sice nemám, ale abych řekla pravdu, chrochtala jsem blahem. Člověka hrozně moc potěší pochvala po odvedené práci a tady to u mě platí snad stonásob. Jsem ráda, že už můžu napsat pouze v kostce postup a mám hotovo. I když jsem to časově měla vcelku pod kontrolou, pořád to nademnou viselo. Každopádně jsem si jistá, že je to to nejlepší, co jsem ze sebe kdy vymáčkla a i když to zní jako vychloubání, tak jsem na to hrdá.

Za měsíc odjíždím do Alp se školou na vodu, tak se hrozně moc těším. Miluju hory, miluju rafty a vodu. Jenom mě mrzí, že ze třídy nás jede tak šest, sedm. Já osobně si myslím, že je to velká škoda. Ale i přesto se nemůžu dočkat. Jedu s kamarádkou a doufám, že tam bude hezké počasí. Byli jste někdo na řekách Möll nebo Isel? Bývat bychom měli v Obervellachu někde v kempu, takže pokud někdo bude znát, tak taky podejte info :)

Hrozně moc ráda bych začala zase něco psát. Ruku na srdce, po tom roku mi opravdu chybí všichni ti mí vysnění hrdinové. Budu se s nimi muset konečně rozloučit a najít si nové kamarády. Už mám vymyšlený i děj a hlavní postavy. Moc se těším, až vám dám přečíst prolog a jsem zvědavá, co na něj budete říkat! Doufám, že to bude mít alespoň z části tak velký ohlas jako Netto paperi.

Teď si půjdu nachystat ještě věci na zítra, kdy jedu s dětma, které půjdou k prvnímu sv. přijímání na pouť. Každý rok jim tam připravujeme různé hry a každý rok se tam víc a víc těším! Držte nám palečky, ať vyjde počasí! :)

a tak jsem začala mít ráda jednoduché vzhledy

4. května 2012 v 23:15 blog
Tam to nedodělané nic se mi vážně protivilo a už asi měsíc, co sem chodím jsem se za blog styděla. Bohužel jsem pracovala na ročníkové práci (kterou stále nemám hotovou) a neměla víceméně vůbec na nic čas. Možná proto to tady leželo ladem a skladem. I když ani teď nemám čas na dlouhodobé vytváření nečeho, tak můj pohár trpělivosti přetekl.

Zvolila jsem upravdu hodně light desing, který člověku nezabere ani půl hodinky. Navíc se mi tento styl začíná opravdu moc líbit. Menu i jednoduché záhlaví možná vypadá dětinsky, ale obyčejný text mi tam neseděl, takže co nadělám. Dokud tu nemám třpytící se glittery, tak na tom nejsem zase tak špatně, ne?

Dále jsem rapidně zkrouhla rubriky. Bylo naprosto zbytečné jich tady nechávat tolik, když je stejně nikdy nezaplním. Nechala jsem tedy jenom čistě čtyři, kterým bych se chtěla věnovat, popřípadě které by mohli být užitečné. Možná časem jich pár přidám, uvidíme.
  • BLOG - Dění kolem, minimálně využívaná rubrika.
  • DIARY - Naopak hojně využíváno, všichni známe.
  • REVIEW - Poslední dobou čtu hrozně ráda recenze a to hlavně na kosmetické výrobky. Moc mi to pomáhá ve výběrech, proto bych s tím chtěla pomoct i já vám a napsat, jak jsem s jednotlivými výrobky byla spokojena.
  • STORIES - Ano, chci zase začít psát. K nakopnutí si stačilo pouze přečíst starou kapitolku Netto paperi. Miluju psaní! Mimochodem, k plánované povídce jsem si vytvořila i banner. Můžete se těšit co nejdříve. Já se taky těším!

Teď se ale loučím a jdu si zdát o tom mém nehezkém kvartetu, které mi leze už i ušima. Dobrou noc a za odezvu na cokoliv budu ráda.