Přežij zítřek, přežij zítřek. Nebo dnešek?

18. ledna 2012 v 10:18 |  den po dni
Tak jsems e teda rozhodla si dát 'studijní' prázdniny. Není mi dobře, navíc musím na zítra udělat dvě prezentace a boučit se na dvě písemky. Navíc bych došla domů až tak kolem páté a to bych se ze všeho zbláznila. Tak moc bych si přála, aby byl zítřek dopoledne a já napsala všechny testy alespoň na dvojku. Od té doby to bude fakt už jenom leháro. Zítra po škole ke koním, v pátek s kamarádkou ke zpovědi, na bazén, do kavárny a pak na chvály. Ideál. V sobotu velká flákačka doma a v neděli schůzka s animátorama. Od příštího týdne ve škole zase všechno od začátku, s čistým štítem. Někdy si říkám, že je škoda, že takto od znova nemůžu začít i s životem. Jako třeba teď. Ve těch hloupých dvou zkouškových týdnech jsem protivná a hnusná na všechny kolem sebe. Nejvíc mě mrzí, že i na ty nejlepší přátele. Štve mě, že se neumím brzdit, že vlastně neumím vůbec nic. Měla bych si sehnat nějakou duchovní obnovu. Jakoukoliv, kdekoliv. Chci se dát konečně dohromady... Mám pocit, že od Vánoc jsem všechno do kopru. Jo, nepodílím se na tom jenom já, ale z velké většiny ano.

Co se týče školy, kromě toho, že z ní šílím, tak to tam doposud dopadlo celkem dobře. I když jsem párkrát pěkně nadávala a vztekala jsem, tak například v matematice při mě stáli všichni svatí i s anděli. Doslova. Písemku jsem napsala těsně na známku - půl bodu dolů a jsem v háji. Navíc když se započítala do průměru, měla jsem tři setiny pod polovinou. Ale o pololetí na známky kašlu, za pět dní začínám znovu a doufám, že se mi bude dařit líp. No, uvdíme.

Víte, jak mě štve to počasí tady? Tři stupně nad nulou a pokud napadne nějaký sníh, tak do deseti hodin je z něho břečka. Proč tu nemůže být napadnutého půl metru jako někde v Jseníkách? Chtěla bych konečně lyžovat, saňovat, bobovat, brustit... Má být zima, všude jsou kalamity, neví kam se sněhem a co my z toho máme? Kulové. Těším se do Alp. Hrozně moc. Jen doufám v to, že ten týden bude vydařenější než minulý rok. Že připadně více sněhu i dole, že bude celý týden takových hezkéch pět pod nulou a sníh vydrží hezký, zmrzlý a bez kaluží. Prosím, prosím. Myslím, že bych si to zasloužila.

Včera jsem se po dlouhé době podívala na poslední zfilmovaný film ságy Narnie. Dřív jsem viděla začátek a nějak mě to nenadchlo. A tím jsem vlastně celou Narnii zametla pod koberec. Až díky tomuto filmu jsem si uvědomila, jak moc mám ten příběh ráda. C. S. Lewis je můj asi největší vzor. Nejsem si jistá, protože jsem to celé nečetla (což po zkouškovém rozhodně musím napravit). Spisovatel víceméně ukázal Ježíše v Aslanovi, velkému klu a králi celé Narnie. Je dobrý, pomůže v nouzi. I když ke křesťanství shlíží stále míň a míň lidí (alespoň u nás; a bojím se, že ve světě není situace o nic víc růžovější), on napsal knihu s katolickým podtextem a donutil ostatní číst. Ano, i když si všichni možná tu souvislost nepřipustili, věřím, že to museli podvědomně alespoň trochu vnímat. Hlavní je, že i ti, kteří nejsou křesťané s tou knihou nehodili do kouta a zbaběle od ní neutekli .A právě to na něm obdivuju nejvíc. Moc bych si přál něco takového vytvořit. Něco smysluplnějšího než ty hloupé stájové románky, které nejsou k ničemu.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.