Co bych třeba mohla konečně udělat...

12. ledna 2012 v 23:16 |  den po dni
Vyprdnout se na školu a odjet někam daleko. Stejně se mi tam nedaří, ať dělám cokoliv. No, tedy, jak kdy a kde. Biologie se mi dnes po hodině a půl čumění do sešitu vzdala a v testu jsem podělala pouze jednu otázku a druhou polovičně. Amu jsme projistotu nepsali a rozhodně mě to vůbec nemrzí. Nechápu, proč tam nemůžeme matematiku prostě opakovat. Škola nikdy nebrala ohled na to, co nás baví, tak proč by s tím měla začínat? Bez ohledu na to, že to, co děláme stejně nikoho nebaví. A nač nám budou testové otázky na přijímačky, když neuděláme maturu? Na hodně věcí, viďte.

Takže za prvé. Dát si horkou vanu, vypadnout na vzduch, začít se trochu hýbat. Vzít psa, jít si zaběhat, vytáhnout brusle, sehnat sníh a jít lyžovat. Cokoliv, abych se trochu protáhla. Mimochodem, jak jste na tom se sněhem? V západních čechách mají sněhové kalamity, rakouské Alpy hlásí maxima sněhové pokrývky za posledních X let. A my? My tu máme jaro, vážení. U koní jsem pobíhala s ruzepnutou bundou a to jenom proto, protože se mi nechtělo jít ji pohodit do stáje a všude kolem bylo bahno. Už chápu, jak se na slovensku můžou medvědi probouzet ze zimnío spánku. Ale což, já bych si s tímto počasím dokázala vystačit. Teplo, slunko a já jsem spokojená. Jediné, co mi leze na nervy je výběh plný bahna a mé rozškubané tenisky, se kterýma jsem se tam dnes zabořila skoro po kotníky. Ještě teď mi v blátivé kouli leží na podvratí. To až najde někho z rodičů. Jediné, co chci, aby byla velká kupa sněhu v Alpách (která tam není). Od začátku zimy dole v údolí (cca 700m.n.m) pořádně nenasněžilo. Jedeme tam za dva měsíce a já se fakt pomalu děsím toho, že budem jezdit na vodě jak minule. To bylo taky totiž hrozně fajn, celý týden lilo. A teď máme na sjezdovkách jen technickej sníh. No, uvidíme. Jo a taky se pořádně vyspat a najíst. Nejedla jsem pořádně tři dny, jsem z té školy vymaštěná a jediné, oč mi jde jsou známky, na nic nemám chuť. Jediné, co jsem dnes sněhla pořádného byl ten hnusný holandský řízek v jídelně.

Take me home, country roads. Silně nesympatická a návyková písnička.
Musím si začít šetřit peníze. Chci v budoucnu svého koně totiž. Některého,kterého budu milovat alespoň částečně jako Bennyho a kterého mi nikdo nebude moct vzít. Ano, jezdím sice v té nejlepší stáji, která může být. Ale už je mi hloupé jezdit na koni, na kterém chce jet jeho majitelka. Přijde mi, že jsem až moc velký sobec, který se vprdne fakt všude, kde jenom překáží. Ach jo. Nikdy jsem se nechtěla motat někde, kde bych byla navíc. Vlastně ani nevím, jestli mě tak berou i ostatní, nebo jenom já. Asi mi to všechno fakt leze na mozek.

Víte vy co? Já na výšku nejdu. Sice uplatnění mít nebudu, ale co se dá dělat. Jsem dva týdny protivná jak pes a to mi ve škole skoro o nic nejde. Známky se na přihlášky nepíšou. Jsem vážně zvědavé, co budu provádět u zkouškových. To asi fakt budu muset být zavřená v pokoji, nikoho k sobě nepouštět, abych ho náhodou neseřvala. Mám na mysli hlavně kámoše, na kterých mi záleží a se kterýma jsem se tento týden stihla už párkrát pohádat nebo jsem na ně byla přinejmenším příjemná jak shrek na pohádkové postavy v jeho bažině.

Poroučím se. Jdu spát a nechat si zdát o mých oblíbených školních snech. Třeba znovu o tom, jak mě žere sešit matiky, jak na mě řve kamarádka proto, že jsem jí něco nedonesla nebo proto, jak po učiteli tělocviku hážu medicimbálem (tento jediný se dá) Dobrou noc.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.