Jenomže někdy je dno bahnité a dá vám mnohem víc práce se z něj zase dostat. Leze mi to na nervy, všechno. Chci alespoň měsíční prázdniny někde v horách. Chci chajdu někde vysoko, kde by mi neslídili turisti. Tak moc se těším na příští týden, kdy budou ty pitomé známky uzavřené a ve škole bude klid. Pohodové hodiny, žédné písemky. Jo, jsem teprv na střední a ani nematuruju, ale mám toho tak akorák, aby mi to lezlo krkem. Slavnostně si slibuju, že příští půlrok se na to nevykašlu, protože odmítám zažít další dva takové týdny na konci. Před prázdninama si někam odjedu a budu mít klid. A je mi celkem volné, co se tam bude dít, že budu srážet účast na školních akcích. Ostatní na mě taky neberou ohled, tak nechápu, proč bych měla já.
Obědy jsem ve škole téměř vysadila, přes přestávku se raděj učím (ne, že by mi to v šatně plné kámošů bylo něco platné) a pomalu mi to přestává vadit. Takže když si časem zapomenu nahlásit oběd, třeba nebudu umírat hladem. Spím přes den, učím se v noci a stejně je mi to prd platné. Učivo jsem sicě uměla, jenomže jsem zase byla moc pomalá. Už mě to nebaví a to mám před sebou ještě týden. Zítra naštěstí jen biologie a ama. V pátek, když je teda toho třináctého, tak když teda smůla, tak ať je smůla. Angličtina, jakože ověření, jak na tom jsme; smůla jen, že se bude známkovat. Zeměpis - orientace, 70 měst ČR v nichž jsem o půlce nikdy neslyšela a čtvrtina nevím kde leží. Potom fyzika, kterou teda snad celkem dávám. Jsem zvědavá, dámy a pánové. Naštěstí tyto tři předměty by mi už se známkama hnout neměli, takže alespoň něco.
Vzhledem k tomu, že zítra je pouze biologie, tak si můžu dovolit i něco jiného. Konečně jsem se naučila ty slušnější animace, kde mi text jenom hloupě nebliká. Nejvíc mě naštvalo, že je to jednoduché jak facka, jenom blbečkovi trvalo dva roky než přišla na to, že musí hýbat pouze s jednou vrstvou a ne jich mít pětadvacet naklonovaných. A začalo mě to bavit. Chci konečně vyzkoušet něco složitějšího. Třeba vzhled, který bude konečně něčím vynikat. Něco, co ostatních normálních blogerů nedokáže. Chci být ta lepší.
Mimochodem, nevěřila bych, že to po půlroční pauze řeknu, ale chybí mi psaní. Příběhu o Anně mám sotva dvě kapitoly a už se mi po ní stýská. Navíc, to je jediné, k čemu by byla moje nálada dobrá. Bohužel zase není čas. Stejně jako na dokončení NP, jednodílné příběhy a ostatní soutěže, kterých bych se ráda zúčastnila. Prosím, ať už je klid!
U Paramore se učí nejlíp. Stejně jako oni jsou nejlepší.
Mimochodem, víte, proč se ve slově Letenská pláň píše velké L? Protože letadla jsou velká. Takto myslí studenti přírodovědného lycea :)