poznámka: Jak už ani z minulého článku víte, do této vesičky se chystám v létě. Jsem si jistá, že čím bude léto blíž, tím se mi budou na blogu víc hodit - a doufám, že nejenom mě, ale že budou také ozdobou vašich článků. Při použití bych vám byla velice vděčná, kdyby jste uvedli zdroj.
Že na ples nejde v podpatcích nižších ja deset centimetrů. Poté zamozřejmě dva dny nechodí. A víte, co je můj průser? Že se mezi ty malé řadím. Další mínus je, že jsem ty boty měla nové. Chodila jsem v tom doma, ale každý den jsem je měla na sobě maximálně hodinu a to jsem i tak vždycky skončila někde u PC nebo televize. Takže boty se přirozeně moc nerozchodily. Pak jsem po pěti hodinách na plese jen pajdala jak blbec. Při tanci mi to nevadilo, to se mi podařilo to nevnímat. Když jsem ale měla někam odejít, myslela jsem, že umřu. A co byla největší kravina? U stolu si ty boty sundat. Těch pár minut sice bylo osvobozujících, ale když jsem se měla znovu obout, byla bych raději, kdyby mi ty hnáty upadly. Miluju lodičky a ostatní vysoké boty, ale v létě. Protože bělat blbosti po půl roce na podpatcích na parketu zdruba osm hodin je vážně blbost. Jsem zvědavá, jak moc si to budu do příštího roku pamatovat. Ale bylo to tam krásné. Skvělé, úžasné. Potkala jsem skvělé lidi, nevyhrála jsem nic užitečného, ale i přes to to bylo perfektní. Mimochodem, nevíte, jak se zbavit puchýčů, které se vám objevují furt dokola?
Kelly Family - I Can't help myself
Abych pravdu řekla, mám za sebou asi jeden z nejlepších víkendů. Ne doslova, věřím, že jich bude víc. :) Ale poprvé od začátku roku nemám pocit, že se všechno jenom kazí. Chtěla bych, aby to vydrželo dýl. V pátek jsem byla na ospavě jedné spolužačky. Celé kouzlo bylo v tom, že do podlední chvilky nevěděla, co na ni čeká. Bylo hezké vidět to dojetí... Jenom mě mrzí, že jsem musela brzo odjet. Nebylo mi dobře, navíc jsem na druhý den na ráno slíbila pomoc s chystáním plesu.
Zítra se vrátím ze školy brzo, tak bych chtěla jít fotit. Ve středu mám tu pitomou autoškolu. Jak já na ni nejsem zvědavá. Pitomé teorie, pitomé jízdy (steré zatím stagnuju; alespoň do března). Nechci v té škole sedět do tří jen kvůli tomu, abych udělala zkoušky. Nějak po řidičáku nežízním, fakt že ne. Dojím se toho, nechci řídit. A je mi jedno, co si o mě myslí ostatní. Jsem blbá, jo, říkali mi to. Ale já v tom autě prostě jezdit nechci. Bojím se jízd, bojím se zkoušek, bojím se toho, co bude, až tu kartičku budu mít. Jediné, k čemu je to dobré je vymluvit se na auto, že nemůžu pít. Nejsem člověk, co by alkoholu nějak moc holdoval. Vlastně vůbec. Nějak ho nemám ráda, hnusí se mi.
Víte, jak jsem mluvila o Chorvatsku? Už vím chatu i místo, kam pojedeme. Je to vesnička/městečko Rabac a podle fotek (např. tady) to tam vypadá... no, perfektně :) Može máme nějakých 300 mětrů od domu, který má hrozně moc kouzelný balkon s výhledem na moře, na kterém budou překrásné večeře. Ještě pár dnů a budu to mít všechno opravdu naplánované do detailu. Moře je tam krásně čisté, živě si dokážu představit celé dny na pláži, občas si vlézt do moře a zaplavat si, jinak se jenom opalovat a nic nedělat. To zná tak krásně. Jenom doufám, že náš termín nebude zrovna ta výjimka, kdy tam bude hnusné počasí. Ale ne, nebude. Určitě ne :) Nebyli jste tam někdy někdo? Je to tam stejně krásné jak na těch fotkách?
Ale teď jdu spát. Na biologii pro dneček kašlu a pokračování tohoto bude zítra. Nebo někdy jindy. Dobrou noc!
Zdravím. Rozhodla jsem se, že mě tady na tomto blogu přestaly bavit avatary. Prostě se mi v článku nelíbí. Mám ráda jednoduchost a pojem upravené podle mě znamená prachobyčejné zařazení do bloku, YouTube proužek s hudnou a čas od času nějaká ta fotka k tomu. Nemám ráda přeplácané články. Stejně tak designy. Když už jsme u toho, tak toto půjde co nejdřív pryč. Nelíbí se mi to a je to hnusné. Chci nechat barvy - respektive pozadí stránky a obdélníček na text, ale to je všechno. Dál chci nechat jen původní návrh s animací, která tu zatím není (a kdoví, jestli bude). Potřebuju tomu nějak dodělat menu. A přemýšlím o to, že bezmu rozpracovaný design, který měl být na kone.blog.cz a jenom předělám barvy, protože ten je na stejný způsob. A tam už asi stejně nebude mít uplatnění. Navíc je dělaný ve stylu spíš jako osobní blog. Jenom jsem zvědavá, kdy se mi to začne chtít předělávat. Měla bych si konečně vyřídit svoje resty. A že jich mám.
Soul Surfer - Bethany's Wave
Přemýšlím, co s povídkama. Nebo spíš kterou si mám vybrat. Mám vcelku slušně rozvrženou jednu koňskou, kterou jsem si schovávala na kone.blog.cz. Chtěla jsem s ní automaticky přejít sem, ale J.T. mi vrazila brouka do hlavy s fantasy. Neříkám, že tomu žánru nějak moc holduju, já raději píšu reálné přáběhy, které se můžou stát. Ale je pravda, že mezi mou TOPku se řadí právě nějaké knihy s prvkem fantasy. Je to výzva, protože já vždycky obdivovala ty, co to dokážou vymyslet. Menší zkouška mé mysly, co ze sebe vůbec dokáže vydat. Mám hrubou osnovu, ale bohužel je to málo. Ale pořád mě tak nějak žene kupředu Lewis. Měl na to on, tak proč bych něco nemohla dokázat i já? Třeba jen ze setiny tak dobré jako jeho Narnie? Ne, je to hloupé takto to srovnávat. On byl osobnost, on uměl. Já? Nejsem nikdo a neumím vůbec, ale vůbec nic. Bla bla blaaa.
Jinak, těším se do Alp, víte to? Hrozně moc. Zbývá ještě 46 dnů, 15 hodin a 40 minut. Nánaná... Nedočkám se. Chci si konečně pořádně zalyžovat. Navíc předevčírem tam konečně napadl sníh i dole, takže se třeba nebude jezdit jen na technickém. Stejně je to divné. Pochopila bych, že tady je deset centimetrů bahna a všuce jinde v ČR mají sněhovou kalamitu (nebo také záplavy, pravdaže), ale v BKK nasněží na začátku prosince a drží se to i v tom blbém údolí minimálně čtyři měsíce. Letos napadl sníh o dva měsíce pozděj. Třeba by to mohlo znamenat, že budeme mít sníh i za ty dva měsíce. Mohli bychom, že? Krásněj zmrzlej, nerozježděnej sníh od devíti do čtyř. Ne jak minulý rok, kdy celý týden lilo a kaluže se tvořily už v 9:05, když po sjezdovce přejel první lyžař. Jo, to bylo taky hrozně fajn. Nejhorší týden v BKK. Ale pořád to byly moje milované Alpy, že. Takže jsem si víceméně ani moc neztěžovala. Co mi taky jiného zbylo. Přišla jsem mokrá ze sjezdovky, najedla jsem se a spala. To byla celá náplň minulých hor. Ještě jsem byla nemocná, myslím. Takže paty jsem do vesnice vystrčila tak jedenkrát a to jen proto, abych si přišla pro figurku Shleich (každý pobyt si kupuju jednoho koně; jenom tam, nikde jinde)
A víte, kam se ještě těším? K moři. Po osmnácti letech. Bude teplo (snad), válení na sluníčku, upalování, flákání se a nic nedělání. To zná tak hrozně krásně. Žádné učení. Myslela jsem si, že po uzavření nám dají pokoj. Houby s octem. Jen za dnešek nám stihli slíbit dalších X testů a jsem z nich fakt hrozně nadšená. U učitelky jsem si opravovala známku o stupeň, z trojky na dvojku. Bude hrozně fajn dostat hned první známku v dalším pololetí pětku. Chtěla bych to chytit hned od začátku. Ale když mě se do toho učení tak nechce. Chci mít alespoň týden volno. Jenom spát, hledět na filmy a o škole ani neslyšet. Pak bych možná byla schopná se něco naučit. Nebo bych zlenivěla uplně. Vlastně se celkem těším na výšku. Netuším proč. Budu daleko od domova, učení bude tak 10× víc jak na lycku. Ale hlavně, že se tam těším. Nechte mě ještě chvíli při tom. Až pak budu za dva roky nadávat, třeba tu najdu tento článek a lištím si.
Dobrou noc, jdu do hajan. Nebo si zítra místo učebnic přibalím do školy polštářek. Kamarádka to tak dělala minulý rok a myslím, že si vezmu příklad. Mějte se. Mimochodem, tím titulkem nechci říct, že jsem nějaká svině, co není upřímná k přátelům a lidem, které má ráda.
Třeba se mi zase začne dařit. Vlastně už začalo. Co jsem mohla, to jsem si opravila. Známky sice nejsou ideální, ale rozhodně lepší, než mi původně vycházeli. Chtěla bych hrozně moc všem poděkovat, ale vzhledem k tomu, že tady to nemá vůbec žádnou váhu, tak si to nechám přímo pro dotyčné. Bez cizí pomoci bych to nezvládla. Vůbec nic. Na to, jaký byl ještě včera blázinec, tak dnes jsme nehnuli ani brvou. Slečny, které měly na starost polonézu na dnešní školní ples si vzaly volno, zbytek poodcházel v průběhu dne. Takže na konci nás tam zbyla horko těžko třetina. Takže jsem byli propuštěni zhruba o půl hodiny dřív, než jsme měli. Jediné, co mě mrzí, že nevyšlo jsou chvály. Bohužel snad 90% okolí je nemocné a na mě taky něco leze, tak jsem kostel dneska nechala bez přejíždění do ostatních vesnic. Snad příště. A hrozně moc se těším na studentskou, která by měla být za tři týdny. Zhruba.
Jinak, moje nová srdcovka. Je to písnička z mého milovaného Soul Surfer. Hledala jsem ji tak dva měsíce a vůbec jsem si neuvědomila, že ji vlastně celou dobu znám v české verzi (které tu mimochodem byla minulý článek). Je mě jasné, že s tímto se do vkusu nikomu moc netrefím, ale já miluju tyto workshopové kapely. Ať už je to Hillsong, Planeteshakers nebo ostatní. A hlavně si myslím, že zahraniční křesťanské kapely mají mnohem jinou úroveň jak ty naše. Samozřejmě, vyjímka potvrzuje pravidlo. Ale líbí se mi, že mají většinou mnohem více členů než je obvyklé u našich kapel. A čím více lidí zpívá, tím je to hezí. Další, takové menší plus je to, že angličtina je prostě lepší, zvučnější jazyk. Nanana... You give and take away. Miluju. Stejně tak film a Bethany Hamilton je jeden z největších vzorů. Ona nic nezahodila, bojovala až do konce. Je důkazem, že Ježíš stojí při těch, kteří se nevzdávají. Mé problémy jsou oproti těm jejím nic. Doslova. A kolikrát mám chuť se vším praštit? A kolikrát to udělám? Přála bych si mít její vytrvalost. Hrozně moc. Teď po zkouškovém jsem si ten film znovu pustila a znovu jsem hleděla jak tela na nové vrata, co ta holka dokázala. Samozřejmě, pouze film. Ale podle skutečné události. AnnuSophiu Robb mám jako herečku také hodně ráda, takža jaképak copak. Soul Surfer je snad jediný film, který mi něco dal. Tedy, který mi to dal v takové míře.
U delší dobu přemýšlím, jestli definitivně nezavrhnout kone.blog.cz. Mám to tam ráda, tím blogem jsem žila zhruba čtyři roky. Dřív jsem si hrozně moc přála velkej adminskej tým. Ale teď si uvědomuju, že na spolupráci nejsem dobrá. Jsem vůdčí typ, který by všechny jenom komandoval. Navíc mám ráda svůj vlastní, soukromý pořádek. Všechno hezky seřazené a do toho holky nutit nemůžu. Další věc je, že prakticky nemám možnost nikde publikovat mé nekoňské fotky, povídky a grafiku. A pokud chci, aby se někdo podíval a zhodnotil to, potřebuju blog/stránku, které se budu věnovat naplno. Ne jako doteď. Další věc je tadyta vykecávačka. Co já vím, jestli ji mám zveřejňovat na netu? Ale zase... jak už jsem kdysi psala, je fajn se někdy poohlédnout za minulostí a klasický ruční deník se mi psát nechce v obyčejný textový soubor bych otevřela tak dvakrát, třikrát. Jo, je to hloupé a nezodpovědné můj život rozhlašovat do světa, ale na druhou stranu skoro nikdy nepíšu nic konkrétního, nic, čeho by mohli ostatní zneužít. Doufám teda.
A k tomu novému, co tu vyrostlo. Nejsem s tím moc spokojená... Představovala jsem si to trošinku jinak. Samozřejmě, ještě tady chybí animace, které by měla všemu dominovat. Jenomže jsem si s ní včera dokonale sekla počítač a už jsem neměla nervy na to, udělat to znovu. Jinak obrázky, které jsou vlevo jsou víceméně taky srdcovky z Badu. Přemýšlím, že je natáhnu až úplně dolů a zafixuju to. Ale na to je ještě hodně času. Nejprve musím udělat vzhled pro kamarádku, které ho slibuju už asi dva měsíce. Ostatní mají pravdu - naslibuju hory doly a udělám kulové. No, měla bych s tím něco dělat, já vím. Nebo se na všechno vykašlat a už neslíbit ani popel.
Tak jsems e teda rozhodla si dát 'studijní' prázdniny. Není mi dobře, navíc musím na zítra udělat dvě prezentace a boučit se na dvě písemky. Navíc bych došla domů až tak kolem páté a to bych se ze všeho zbláznila. Tak moc bych si přála, aby byl zítřek dopoledne a já napsala všechny testy alespoň na dvojku. Od té doby to bude fakt už jenom leháro. Zítra po škole ke koním, v pátek s kamarádkou ke zpovědi, na bazén, do kavárny a pak na chvály. Ideál. V sobotu velká flákačka doma a v neděli schůzka s animátorama. Od příštího týdne ve škole zase všechno od začátku, s čistým štítem. Někdy si říkám, že je škoda, že takto od znova nemůžu začít i s životem. Jako třeba teď. Ve těch hloupých dvou zkouškových týdnech jsem protivná a hnusná na všechny kolem sebe. Nejvíc mě mrzí, že i na ty nejlepší přátele. Štve mě, že se neumím brzdit, že vlastně neumím vůbec nic. Měla bych si sehnat nějakou duchovní obnovu. Jakoukoliv, kdekoliv. Chci se dát konečně dohromady... Mám pocit, že od Vánoc jsem všechno do kopru. Jo, nepodílím se na tom jenom já, ale z velké většiny ano.
Co se týče školy, kromě toho, že z ní šílím, tak to tam doposud dopadlo celkem dobře. I když jsem párkrát pěkně nadávala a vztekala jsem, tak například v matematice při mě stáli všichni svatí i s anděli. Doslova. Písemku jsem napsala těsně na známku - půl bodu dolů a jsem v háji. Navíc když se započítala do průměru, měla jsem tři setiny pod polovinou. Ale o pololetí na známky kašlu, za pět dní začínám znovu a doufám, že se mi bude dařit líp. No, uvdíme.
Víte, jak mě štve to počasí tady? Tři stupně nad nulou a pokud napadne nějaký sníh, tak do deseti hodin je z něho břečka. Proč tu nemůže být napadnutého půl metru jako někde v Jseníkách? Chtěla bych konečně lyžovat, saňovat, bobovat, brustit... Má být zima, všude jsou kalamity, neví kam se sněhem a co my z toho máme? Kulové. Těším se do Alp. Hrozně moc. Jen doufám v to, že ten týden bude vydařenější než minulý rok. Že připadně více sněhu i dole, že bude celý týden takových hezkéch pět pod nulou a sníh vydrží hezký, zmrzlý a bez kaluží. Prosím, prosím. Myslím, že bych si to zasloužila.
Včera jsem se po dlouhé době podívala na poslední zfilmovaný film ságy Narnie. Dřív jsem viděla začátek a nějak mě to nenadchlo. A tím jsem vlastně celou Narnii zametla pod koberec. Až díky tomuto filmu jsem si uvědomila, jak moc mám ten příběh ráda. C. S. Lewis je můj asi největší vzor. Nejsem si jistá, protože jsem to celé nečetla (což po zkouškovém rozhodně musím napravit). Spisovatel víceméně ukázal Ježíše v Aslanovi, velkému klu a králi celé Narnie. Je dobrý, pomůže v nouzi. I když ke křesťanství shlíží stále míň a míň lidí (alespoň u nás; a bojím se, že ve světě není situace o nic víc růžovější), on napsal knihu s katolickým podtextem a donutil ostatní číst. Ano, i když si všichni možná tu souvislost nepřipustili, věřím, že to museli podvědomně alespoň trochu vnímat. Hlavní je, že i ti, kteří nejsou křesťané s tou knihou nehodili do kouta a zbaběle od ní neutekli .A právě to na něm obdivuju nejvíc. Moc bych si přál něco takového vytvořit. Něco smysluplnějšího než ty hloupé stájové románky, které nejsou k ničemu.
Představa nějakého takového středověkého hrdiny není tak uplně marná. Tak, vážení. Víkend je u konce a ten blázinec začíná nanovo. Jo, že se mi po něm fakt hrozn moc stýskalo. Tyto dva dny jsem se vyprdla na jakékoliv učení a flákala se. Teror začíná až zítra. Ve škole v pohodě - budu jakože zkoušená z občanky z poslední půlstrany a test z chemie z názvosloví, které teda snad dávám. Uvidím, no. Ale uklidňuje mě, že už jenom nejtěžší písemka z Tepu a mám leháro. No... melu tu jako bych byla vysokoškolačka a měla zkouškové. Nedokážu si představit, co budu dělat příští rok touto dobou, kdy mi na krku bude ležet matura a přihlášky na výšky. Zajímalo by mě, jestli se někam dostanu. Nebo spíš jestli se dostanu do mé vysněné Prahy a na školu, která mě alespoň trochu bude bavit. Kéž by.
Kde jsou ty časy, kdy jsem jenom seděla před televizí a čuměla na pohádky. Všechno mi bylo fuk. Tehdy jsem chtěla být velká, moct chodit ven a dělat si co chci. A teď? Když to všechno mám, když si můžu dělat co chci? Co bych dala zato, abych se zase mohla starat jen o to, jestli stihnu večerníčka. Je mi jedno, že si na mě ostatní ukazují a pomlouvají mě, že jsem dětinská. Co je mi potom, já chci být dítě. Malé, bezstarostné a tiše sedící v koutě.
A teď už se jdu opravdu učit to TEPko. Držte mi palce.
Vyprdnout se na školu a odjet někam daleko. Stejně se mi tam nedaří, ať dělám cokoliv. No, tedy, jak kdy a kde. Biologie se mi dnes po hodině a půl čumění do sešitu vzdala a v testu jsem podělala pouze jednu otázku a druhou polovičně. Amu jsme projistotu nepsali a rozhodně mě to vůbec nemrzí. Nechápu, proč tam nemůžeme matematiku prostě opakovat. Škola nikdy nebrala ohled na to, co nás baví, tak proč by s tím měla začínat? Bez ohledu na to, že to, co děláme stejně nikoho nebaví. A nač nám budou testové otázky na přijímačky, když neuděláme maturu? Na hodně věcí, viďte.
Takže za prvé. Dát si horkou vanu, vypadnout na vzduch, začít se trochu hýbat. Vzít psa, jít si zaběhat, vytáhnout brusle, sehnat sníh a jít lyžovat. Cokoliv, abych se trochu protáhla. Mimochodem, jak jste na tom se sněhem? V západních čechách mají sněhové kalamity, rakouské Alpy hlásí maxima sněhové pokrývky za posledních X let. A my? My tu máme jaro, vážení. U koní jsem pobíhala s ruzepnutou bundou a to jenom proto, protože se mi nechtělo jít ji pohodit do stáje a všude kolem bylo bahno. Už chápu, jak se na slovensku můžou medvědi probouzet ze zimnío spánku. Ale což, já bych si s tímto počasím dokázala vystačit. Teplo, slunko a já jsem spokojená. Jediné, co mi leze na nervy je výběh plný bahna a mé rozškubané tenisky, se kterýma jsem se tam dnes zabořila skoro po kotníky. Ještě teď mi v blátivé kouli leží na podvratí. To až najde někho z rodičů. Jediné, co chci, aby byla velká kupa sněhu v Alpách (která tam není). Od začátku zimy dole v údolí (cca 700m.n.m) pořádně nenasněžilo. Jedeme tam za dva měsíce a já se fakt pomalu děsím toho, že budem jezdit na vodě jak minule. To bylo taky totiž hrozně fajn, celý týden lilo. A teď máme na sjezdovkách jen technickej sníh. No, uvidíme. Jo a taky se pořádně vyspat a najíst. Nejedla jsem pořádně tři dny, jsem z té školy vymaštěná a jediné, oč mi jde jsou známky, na nic nemám chuť. Jediné, co jsem dnes sněhla pořádného byl ten hnusný holandský řízek v jídelně.
Take me home, country roads. Silně nesympatická a návyková písnička.
Musím si začít šetřit peníze. Chci v budoucnu svého koně totiž. Některého,kterého budu milovat alespoň částečně jako Bennyho a kterého mi nikdo nebude moct vzít. Ano, jezdím sice v té nejlepší stáji, která může být. Ale už je mi hloupé jezdit na koni, na kterém chce jet jeho majitelka. Přijde mi, že jsem až moc velký sobec, který se vprdne fakt všude, kde jenom překáží. Ach jo. Nikdy jsem se nechtěla motat někde, kde bych byla navíc. Vlastně ani nevím, jestli mě tak berou i ostatní, nebo jenom já. Asi mi to všechno fakt leze na mozek.
Víte vy co? Já na výšku nejdu. Sice uplatnění mít nebudu, ale co se dá dělat. Jsem dva týdny protivná jak pes a to mi ve škole skoro o nic nejde. Známky se na přihlášky nepíšou. Jsem vážně zvědavé, co budu provádět u zkouškových. To asi fakt budu muset být zavřená v pokoji, nikoho k sobě nepouštět, abych ho náhodou neseřvala. Mám na mysli hlavně kámoše, na kterých mi záleží a se kterýma jsem se tento týden stihla už párkrát pohádat nebo jsem na ně byla přinejmenším příjemná jak shrek na pohádkové postavy v jeho bažině.
Poroučím se. Jdu spát a nechat si zdát o mých oblíbených školních snech. Třeba znovu o tom, jak mě žere sešit matiky, jak na mě řve kamarádka proto, že jsem jí něco nedonesla nebo proto, jak po učiteli tělocviku hážu medicimbálem (tento jediný se dá) Dobrou noc.
Jenomže někdy je dno bahnité a dá vám mnohem víc práce se z něj zase dostat. Leze mi to na nervy, všechno. Chci alespoň měsíční prázdniny někde v horách. Chci chajdu někde vysoko, kde by mi neslídili turisti. Tak moc se těším na příští týden, kdy budou ty pitomé známky uzavřené a ve škole bude klid. Pohodové hodiny, žédné písemky. Jo, jsem teprv na střední a ani nematuruju, ale mám toho tak akorák, aby mi to lezlo krkem. Slavnostně si slibuju, že příští půlrok se na to nevykašlu, protože odmítám zažít další dva takové týdny na konci. Před prázdninama si někam odjedu a budu mít klid. A je mi celkem volné, co se tam bude dít, že budu srážet účast na školních akcích. Ostatní na mě taky neberou ohled, tak nechápu, proč bych měla já.
Obědy jsem ve škole téměř vysadila, přes přestávku se raděj učím (ne, že by mi to v šatně plné kámošů bylo něco platné) a pomalu mi to přestává vadit. Takže když si časem zapomenu nahlásit oběd, třeba nebudu umírat hladem. Spím přes den, učím se v noci a stejně je mi to prd platné. Učivo jsem sicě uměla, jenomže jsem zase byla moc pomalá. Už mě to nebaví a to mám před sebou ještě týden. Zítra naštěstí jen biologie a ama. V pátek, když je teda toho třináctého, tak když teda smůla, tak ať je smůla. Angličtina, jakože ověření, jak na tom jsme; smůla jen, že se bude známkovat. Zeměpis - orientace, 70 měst ČR v nichž jsem o půlce nikdy neslyšela a čtvrtina nevím kde leží. Potom fyzika, kterou teda snad celkem dávám. Jsem zvědavá, dámy a pánové. Naštěstí tyto tři předměty by mi už se známkama hnout neměli, takže alespoň něco.
Vzhledem k tomu, že zítra je pouze biologie, tak si můžu dovolit i něco jiného. Konečně jsem se naučila ty slušnější animace, kde mi text jenom hloupě nebliká. Nejvíc mě naštvalo, že je to jednoduché jak facka, jenom blbečkovi trvalo dva roky než přišla na to, že musí hýbat pouze s jednou vrstvou a ne jich mít pětadvacet naklonovaných. A začalo mě to bavit. Chci konečně vyzkoušet něco složitějšího. Třeba vzhled, který bude konečně něčím vynikat. Něco, co ostatních normálních blogerů nedokáže. Chci být ta lepší.
Mimochodem, nevěřila bych, že to po půlroční pauze řeknu, ale chybí mi psaní. Příběhu o Anně mám sotva dvě kapitoly a už se mi po ní stýská. Navíc, to je jediné, k čemu by byla moje nálada dobrá. Bohužel zase není čas. Stejně jako na dokončení NP, jednodílné příběhy a ostatní soutěže, kterých bych se ráda zúčastnila. Prosím, ať už je klid!
U Paramore se učí nejlíp. Stejně jako oni jsou nejlepší.
Mimochodem, víte, proč se ve slově Letenská pláň píše velké L? Protože letadla jsou velká. Takto myslí studenti přírodovědného lycea :)