Přibere si další věci, aby měl toho času ještě míň.

5. listopadu 2011 v 0:20 |  den po dni
To, že nemám čas vám asi došlo, že ano? A co udělá normální člověk? Přibere si další věci, aby měl toho času ještě míň. Je to logické, že? Jo, mám skvělé logické myšlení, vážně. Když jsem ve stáji, tak většinou odjedu do školy kolem sedmé a domů se vracím o dvanáct hodin pozděj. U koní je takový fajn odpočinek, i když se z tama vracím utahaná. Ale mnohem víc mě ničí škola. Může mi někdo vysvětlit, proč jsem lezla na přírodovědné lyceum!? Zamordovat mě přece můžou i jinde, nebo ne? Lištila bych si za ten býběr ročníkové práce. První (extra šílené) téma bylo pravda a lži v knize Ferda mravenec. Vzhledem k tomu, že to fakt číst nehodlám a už vůbec nejsem zvědavá na to, co tam Sekora psal za hovadiny, velice rychle jsem se rozhlížela po dalším tématu. Našla jsem to až v ICT druhé skupiny. Údaně se tam učí grafiku, tak nějaké témata byly i v ročníkovkách. Víceméně jsem počítala s obyčejným obalem na CD, ale ouha. Je to moc lehké (s čím jsem tak trochu počítala). Takže je tu druhá možnost - 32 kartiček kvarteta. Nevím s čím, nemám obrázky, nevím nic. Jo, alespoň budu mít toho půl roku co dělat. A otázka je, jestli se mi to vůbec povede graficky zpracovat - což bude taky sranda. Možná si v grafice přece jenom věřím trošku moc.

Jinak, představuju vám moje mové kamarády. Včera jsem si od kamarádky dovezla dvě andulky. Jednu přirozeně zbarvenou - zelenou. Je hodně mladá z domácího chovu a potom o něco starší samočku modro-žluté barvy Losty. Fotky obou můžete vidět dole :) Jednou už jsem ptáčky měla, ale bohužel jsem je koupila už nějak nemocné a hlavně staré, takže víceméně neochočitelné. Byla jsem prcek - bála jsem se já jich a bály se oni mě. Když mi umřely, slíbila jsem si, že už doma žádného ptáka nechci. Jenomže začátkem jsem se začala cukat, ale nakonec pouze plané řeči. Co mě zalarmovalo byla až zpráva kamarádky, že mají mladé. Tak teda zbývalo už uvést do provozu starou popraskanou klec a ptáčci se mohli stěhovat. Za ty dva dny se spolehlivě naučily rozeznávat, kdy jsou otevřená/přivřená dvířka a kdykoliv se tak stane, jsou z klece pryč. Zrovna tatínek mi je před chvílí pustil (pozn. čas 0:18). Takže buď zamču dveře, půjdu spát a budu doufat, že je nezalehnu (nemusím dodávat, že tato možnost je nemyslitelná), nebo tu budu půl hoduny skákat a chytat dva papoušky, kteří mi právě usnuly na garnýži.

A já se jdu odebrat na kutě, dobrou noc.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.