Listopad 2011

Chcem byť princeznou len na pár chvil.

12. listopadu 2011 v 22:51
Dobrý podvečer :)

Venku je opět tma jak v pytli a to je teprve půl páté. Nevadilo mi to do té doby, co jsem začela chodit ke koním. Venku je nehorázná kosa a to ještě ta pravá zima ani nezačala. V prosinci se asi zakuklím v pokoji a nevytáhnu paty. Tak šíleně moc mi chybí léto... Teplo, bazén a zmrzlina. Tílko a kraťasy, vlasy do copu a pohoda. Nemůžu se toho dočkat. Kdyby už byl alespoň ten duben, kdy sluníčko hřeje trošičku hřeje, ne jak teď.

Ale i toto má kolikrát své kouslo. Venku je zima jak v ruské pohádce. Jediné pozitivum je, že já se na šedý trávník dívám zpoza okna. Nově zelená barva mého pokoje příjemně uklidňuje, já sedím u počítače (jak jinak...), nohy na topení a většinou čumím na nějaký film, nebo se snažím spát. Ráda bych rozjela zase trochu grafiku. A stejně mám pocit, že všechno dělám jenom tak napůl. Většinou každý den něco píšeme. Den předtím je to: Tady už budu jen deset minut, nemá cenu cokoliv začínat. A skutek utek, vážení. Nic nezačnu a pak se stejně vyprdnu na školu a jdu spát. Chci prázdniny, ani nevíte jak moc. Vánoční, jarní s kámošema na chatě nebo rovnou Alpy. Chci už být na svahu. Prosím, udělejte s tím něco :)


Těšíte se na Vánoce? Všechno se to hrozně blíží... Za chvíli je advent, za měsíc mám narozky. Nechci být dospělá. Stejně si pro mě přiletí Petr Pan a vezmě mě do Země Nezemě! A nikdy nebudu muset vyrůst... Bylo by to tak krásné :) Ale zpět. Vánoce už nejsou to, co bývali, to víme všichni. Ale odpoledne u kapličky s dětmi a následná atmosféra Štědrého večera jsou nepřekonatelné. A to by byly i kdyby místo stromku byla pouze nějaké větev a dárky by chyběly. Mnohem raději než samotný štědrý den mám ale advent. Venku to svítí, děcka chodí na roráty s lampičkama a celkově je to takové období klidu :) Pro mě teda - nějak nemám náladu se hodit po obchodech a vymetat slevy. Proč taky? O tom Vánoce asi nejsou.

Mějte se hezky, dobrou noc.

Nepopsaný papír: prolog

7. listopadu 2011 v 22:28 Nepopsaný papír
PROLOG

"Co si přejete?" ozval se za mnou hlas s přiškrceným podtónem. "Jste na soukromém pozemku, slečno." Kdybych tu práci náhodou dostala, tak pracovat s tímto protivou…

"Hledám pana majitele stáje, pěkně prosím." Malý úšklebek jsem poslala do protější stěny a pomalu se otočila. Co kdyby to byl náhodou nějaký jeho příbuzný? Teď není čas riskovat.

"V tom případě počkej tady. Ke koním se nepřibližuj, nejsou to plyšové hračky." On se jakékoliv posměchy zakrývat nesnažil. O pár kroků jsem se vrátila a zadívala se na mladou hnědku a toho, kdo kolem ní poskakoval. Mladý kluk, ode mě starší maximálně o pár měsíců. Byl střední postavy s tmavými, nagelovanými vlasy. Jeho snědou pokožku zvýrazňovalo světlé triko v kombinaci s moderními džínami. Přesně takový typ kluka, po kterém slintaly téměř všechny slečny ve Finsku.

V ruce držel jednu z nejnovějších verzí iPhonu a aby se neřeklo, čas od času přejel jemným kartáčem hnědčinu sametovou srst. Zamračila jsem se. Někoho takového by neměli do stáje ani pouštět. Ze zvědavosti jsem očima přejela celou stěnu boxu a zastavila se až na červeno-bílé cedulce, oznamující jméno Tennessee. Narozena zhruba před dvěma lety z matky Tinstiny. I když jsem se o ten pravý dostihový sport nějak přehnaně nezajímala, to jméno mi bylo známé; Tinsti, spolehlivá reprezentantka rakouské země v zahraničí. Jenom velmi málo se stávalo, že by jejímu jezdci zkazila výhled na cílovou čáru něčí záda. Není to tak dávno, co dala dostihovým drahám sbohem a odešla dovádět na velké pastviny spolu s hříbaty. Ať bych do této stáje řekla cokoliv, určitě bych jim nepřidělila koně s tak vynikajícím rodokmenem.

"Ty se asi v koních moc nevyznáš, co?" rýpal. A že mu to šlo na jedničku.

Přibere si další věci, aby měl toho času ještě míň.

5. listopadu 2011 v 0:20 den po dni
To, že nemám čas vám asi došlo, že ano? A co udělá normální člověk? Přibere si další věci, aby měl toho času ještě míň. Je to logické, že? Jo, mám skvělé logické myšlení, vážně. Když jsem ve stáji, tak většinou odjedu do školy kolem sedmé a domů se vracím o dvanáct hodin pozděj. U koní je takový fajn odpočinek, i když se z tama vracím utahaná. Ale mnohem víc mě ničí škola. Může mi někdo vysvětlit, proč jsem lezla na přírodovědné lyceum!? Zamordovat mě přece můžou i jinde, nebo ne? Lištila bych si za ten býběr ročníkové práce. První (extra šílené) téma bylo pravda a lži v knize Ferda mravenec. Vzhledem k tomu, že to fakt číst nehodlám a už vůbec nejsem zvědavá na to, co tam Sekora psal za hovadiny, velice rychle jsem se rozhlížela po dalším tématu. Našla jsem to až v ICT druhé skupiny. Údaně se tam učí grafiku, tak nějaké témata byly i v ročníkovkách. Víceméně jsem počítala s obyčejným obalem na CD, ale ouha. Je to moc lehké (s čím jsem tak trochu počítala). Takže je tu druhá možnost - 32 kartiček kvarteta. Nevím s čím, nemám obrázky, nevím nic. Jo, alespoň budu mít toho půl roku co dělat. A otázka je, jestli se mi to vůbec povede graficky zpracovat - což bude taky sranda. Možná si v grafice přece jenom věřím trošku moc.

Jinak, představuju vám moje mové kamarády. Včera jsem si od kamarádky dovezla dvě andulky. Jednu přirozeně zbarvenou - zelenou. Je hodně mladá z domácího chovu a potom o něco starší samočku modro-žluté barvy Losty. Fotky obou můžete vidět dole :) Jednou už jsem ptáčky měla, ale bohužel jsem je koupila už nějak nemocné a hlavně staré, takže víceméně neochočitelné. Byla jsem prcek - bála jsem se já jich a bály se oni mě. Když mi umřely, slíbila jsem si, že už doma žádného ptáka nechci. Jenomže začátkem jsem se začala cukat, ale nakonec pouze plané řeči. Co mě zalarmovalo byla až zpráva kamarádky, že mají mladé. Tak teda zbývalo už uvést do provozu starou popraskanou klec a ptáčci se mohli stěhovat. Za ty dva dny se spolehlivě naučily rozeznávat, kdy jsou otevřená/přivřená dvířka a kdykoliv se tak stane, jsou z klece pryč. Zrovna tatínek mi je před chvílí pustil (pozn. čas 0:18). Takže buď zamču dveře, půjdu spát a budu doufat, že je nezalehnu (nemusím dodávat, že tato možnost je nemyslitelná), nebo tu budu půl hoduny skákat a chytat dva papoušky, kteří mi právě usnuly na garnýži.

A já se jdu odebrat na kutě, dobrou noc.