Nedovol, aby tě ztrach z prohry vyřadil ze hry

2. října 2011 v 22:16 |  den po dni
Jo, kéž bych se tímto heslem opravdu řídila a ne kolikrát jenom blbě kecala. Jo, možná by se této větě dalo říkat nějak jako životní motto nebo tak. Ale i když je mi ten text občas přínosem či povzbuzením, tak mám pocit že často dělám opravdu opak. Ať se snažím jak chci, vždy to projedu na plné čáře. Párkrát mě takto lidi poslali do háje a od té doby se automaticky stahuju. Pocit méněcennosti. I co se týče navazování nových přátelství - moc ráda bych měla nové přátele ale jak mi jedna kamarádka řekla - pokud člověka nepoznám pořádne jsem ostýchavá a opět se stahuju sama do sebe. Proč by se prostě se mnou měl někdo bavit? Nejsem ukecaná, většinou se mnou není sranda, tak proč by se mnou někdo měl trávit čas, když je kolem milion dalších, podle mě mnohem lepších, lidí? Abych řekla pravdu, nemám ráda svou povahu celkově. Párkrát jsem se pokoušela se změnit, ale nějak to nejde. A navíc, chci se změnit? To je druhá otázka. Jo a asi takto jsem si uvědomila jak se název blogu hodí k mé osobě... Druhý, jiný. Stejně jako já.

Soundtrack Desert Flower

Mimochodem ahoj, jak se máte? Ještě pořád žiju, to je nám ale překvapení. Od kone.blog jsem se trhla skoro úplně a tady to taky celkem stagnuje - ne, že by mě to nějak extra mrzelo. Jo, kdybych fakt neměla vůbec nic na práci, tak vám tady opět začnu vykládat jak hrozně málo času mám přes týden. Ale ta historka nebaví ani mě a myslím si, že ani vás.

A teď se opravdu modlím zato, aby o tomto blogu nevěděl nikdo, kdo mě zná reálně. Protože to, co tady píšu se nehodí ani na třináctiletou slečnu Nosáneknahoru. A teď by možná bylo místné alespoň malinko zrekapitulovat ten předcházející týden, jestli mi tento blog má v budoucnu k něčemu být. Takže jdeme po bodech:

#1. Po celkem dlouhé době jezdím opět na koních... A že jsem za to ráda. Protože za ty dva, tři roky občastného ježdění se mi tito tvorové nehorázně vzdálili. Poznala jsem to až teď. Úplně jsem zapomněla, jaké je to odpočítávat dlouhé školní minuty či nadávat na zpoždění autobusů. Ale jak se zdá, aktualizovat tyto staré 'buňky těšení' se mi povedlo poměrně v rekordním čase. Fotky doposud nemám, takže až tam někdy opět vezmu foťák, tak se třeba dočkáte (jo, že si celkem věřím!)

#2. Jsem vynervovaná z toho, že nevím co po lycku. Sice mám víceméně ještě cělý třeťák a kus čtvrťáku, ale já fakt netuším, co bych chtěla v životě dělat. Nemám ponětí na jakou školu vlézt, nevím vůbec nic. Možná jen to, že takovým mým menším snem je se na školu dostat do Prahy. Mám to město ráda (zatím jsem tam byla párkrát a to opravdu jen na otočku... takže se vlastně o nějakém 'mám ráda' mluvit ani nedá. Ale je mi to město prostě sympatické, už jen proto, že je hlavní)

#3. Akce jako Růžencová by se měli pořádat častěji. A jo, taky mě moc mrzí, že nebudu příští týden na chválách. Doufám, že alespoň studentské se mi nebudou překrývat s přípravou na Biřmování... Protože bez těch se mi celý ro být opravdu nechce. Ty děkanátské akce jsou jako droga... Začala jsem minulý rok právě s Růžencovou, poté jsem půlrok nechala plavat. Pak studentská s chválami, pár (ve skutečnosti asi jeden, maximálně dva) měsíců klid a potom už se to se mnou vezlo. A že mě to nemrzí.

#4. 'Houseparty' s těma nejlepšíma by se také měli pořádat častěji. Spala u mě kamarádka, usnuli jsme ve čtyři ráno a dělalo nám hodně velké problémy vstát na hroubou mši, která začíná v půl jedenácté. Od 17 hodin zívám a nějak se snažím nemyslet na to, že zítra vstávám o půl sedmé. Fuj. Ale člověk by nevěřil, co se za ty čtyři hodiny dá všechno sežrat, probrat a vymyslet. Třeba vtipné přidávání přátel na signálech, které jsem viděla párkrát na studentských. Proč ne? "Znáš ... ..." "Ne." "Nevadí, poznáš. *tlačítko stát se přáteli* A jdeme dál." Mám tak milé kamarádky. :) Ale na moje signály je už pouštět nebudu. Mimochodem, máte někdo signály?

#5. Jestli chci udělat maturitu, měla bych se začít učit. No, vážně by ta zkouška dospělosti špatná nebyla, ale momentálně mám tolik mimoškolních aktivit, kterých se vzdávat nebudu (ať už jsou to koně, kámoši nebo něco jiného). A pokud se náhodou najde volná chvíle, tak si velice snadno něco vymyslím. Už vidím, jak se budu snažit to všechno dohnat o svaťáku.

#6. Padám na hubu a zavírají se mi oči. Dobrou noc!

*za chyby v textu jsem se rozhodla neručit*
 


Komentáře

1 Týna | Web | 11. října 2011 v 15:45 | Reagovat

Krásná píseň :)

2 Milli | Web | 18. října 2011 v 19:36 | Reagovat

Johanko,ty tu maturitu řešíš hodně brzo:) Ale pochybuju že zrovna ty by sis to nedala s přehledem..;) Je skvělé že zase jezdíš, strašně ti to závidím! Dlouho jsme se neviděly.. a myslím ž rozhodně nemusíš mít žádné komplexy, jsi skvělý člověk, takových lidí by mělo být víc:))

3 Lucie | 13. listopadu 2011 v 11:45 | Reagovat

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.