close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Liskni si, Rory.

28. října 2011 v 23:52 |  den po dni
Ano, dobře. Souhlasím, je hovadina mít dva blogy a dvě jiné přezdívky.. Poutnice se mi mega líbí, ale už nemám právo si měnit nicky. Takže odedneška zase Aurora. Holka, co si nechává říkat polární záře a myslí i o svém blogu kdoví co. Dejte mi někdo po hubě, třeba se po dlouhé době konečně vzpamatuju. Ná na ná na nááá.

Jo, už týden se snažím napsat osmnácou kapitolu Enpéčka. Kam že jsem se zatím dostala? Po třetí odstavec, dál ani ň. Nejde mi psaní a štve mě to. Věděla jsem, že když se na to začátkem školního roku vykašlu, tak že už to nedopíšu. A nejen toto... Pochybuju, že budu schopná rozjet nějakou jinou povídku. Zajímalo by mě, kde zmizlo to moje rozhodnutí napsat k NP i druhý díl. Už i název jsem měla vymyšlený. A jak to všechno dopadlo? Zapadla jsem do hnusného bahna, které mě tak uvěznilo, že už se z něj pravděpodobně nikdy nevydrabu. Věděla jsem, jaké budou následky a přesto jsem se na to vykašlala. Dejte mi facku, další.

Ten počítač by mi měli zase sebrat. Priority, které jsem si ujasnila, když jsem PC neměla zmizely velice rychle. Už tady zase sedím vylepená do půlnoci. I když poposedávám, z nudy aktualizuju stránku a nudím se. Hlavně, že sedím na prdeli a čumím do monitoru. Kdybych alespoň dělala něco učitečného - grafiku (která teď mimochodem vypadá jako od pětiletého dítěte), psala (jak skvěle na tom teď jsem, jsem vám už řekla), fotila, kreslila... No, prostě dělala cokoliv kromě toho pitomého howrse. Blokly mi stránku povídek ze Stmivka (oprávněně, Rory dělala borčus v administraci) a naučila jsem se s tim žít. Rozečtené povídky čtu ve škole na mobilu a až zkončí, tak se definitivně zdejchnu. S bloklým howrse bych se taky naučila žít. Stejně to tak brzo dopadne, protože bráškovi kamarádi si zakládaj multiúčty a přihlašujou se od nás. Když jsem na ně už vyběhla, víceméně se mi vysmáli do obličeje. Nejhorší je, že jednoho z nich právě sponzoruju (nebo on mě?) Každopádně, kdyby jste se tam někdo registroval a neměli jste nikoho, kdo by vás pozval, udělejte mi maličkost. Při 3. kroku registrace do kolonky Váš sponzor napište 'Aurora.Tanner'. Budu vám moooc vděčná. A jo, za toto mi můžete dát taky přes hubu.


A mimochodem, zamilovala jsem si písničky od Credencu ^^ Jsou prostě dokonalí. A nejlepší je Madridská hymna. A za toto mi neliskejte!

A já se klidím, nebo nakonec skončím ukamenovaná. Mám náladu pod nulou. Nadávala bych a štve mě to. Jenomže co mám dělat? Jediné řešení je se fakt zavrtat se do peřin a týden nevylézt. Mějte se. Třeba se mi bde zdát něco hezkého a zítra přijdu s něčím pozitivním.



Mimochodem. Aby to nebylo tak úplně prázdné. Tak si sem vložím část 18. kapitoly NP. Asi bych se na to fakt vykašlala, kdyby se mi to ztratilo.

Charlotte - přezdívaná Lotte, Elisa, Lilly, Ria, Theresa, Veronica, Conny a Em se mnou. Dále pak Josh s Herrym plus Andreas a Timmy. Celá naše táborová sestava. Ležela jsem zachumlaná ve spacáku nedaleko doutnajícího ohniště a snažila si dát dohromady všechna jména, která jsem dnes zaslechla. Bude asi chvíli trvat, než budu schopná si zapamatovat všech devět nových tváří. Zvláště v případě, jestli moje soustředěnost bude nulová jako dnešní večer. Nade mnou zářilo tisíce jasných hvězd v nepropustné temnotě, kterou pro většinu obyvatel této menší planety představoval vesmír. Vztekle jsem zatřepala hlavou, když jsem v dalším souhvězdí opět zahlédla podobu Joshovy hlavy.

Ať jsem se snažila myslet na cokoliv, jeho oválná tvář s delšími vlasy mě provázela celým večerem, i když jsem se ho snažila nepouštět do svého zorného pole. Párkrát jsem se překulila na opačnou stranu a pak vstala. Toto nemá cenu. Má mysl je moc samostatná na to, aby se nechala oblbnout nějakou jinou hovadinou. Byl horký letní večer, ostatně takový, na který jsme tady byli poslední dobou zvyklí. Mikinu jsem nechala zmuchlanou na místě, kde mi upadla a vydala se nejprve do dvora a poté k výběhu Grammy s Teniskou. Teď vlastně i Tanečnice. Těžko říct, proč jsem zvolila zacházku, možná jsem naivně věřila, že když udělám pár kroků navíc, tak se unavím a poté usnu tvrdým spánkem beze snů.

Co, nebo spíše kdo mi překazil plány byla až postava ve výběhu. I přes tmu jsem zřetelně poznala jeho obrys a kolem něho poslušně klusajícího plnokrevníka. Moje mysl zavelela pryč, ale moje druhé já si duplo a bohužel nad úsudkem rozumu značně vítězilo. Potichu a nepozorovaně - jak jsem doufala - jsem zalezla pod první strom a opřela se o jeho kmen. Byla tma. Jediné, co osvětlovalo tuto travnatou krajinu byla jemná záře měsíce, který se pomalu dostával do fáze novu a několik titěrných hvězdiček.

Nemít skoro jistotu, že si to nikdo nepřečte, tak to sem asi nedám. ale vážně nutně potřebuju zálohu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.