Je půlnoc a já píšu dopis Kapuletové.

26. října 2011 v 13:17 |  den po dni
Konečně mám zase svůj počítač. A taky z poloviny udělaný nový pokoj. Ne, že bych si nějak extra stěžovala, ale ta bleďounce růžová už mi lezla na nervy. Nakonec jsem zvolila kombinaci zeleno bílé + malinko žluté na nejmení štěnu (respektive stejnou stěnu jako ostatní, pouze ji z většiny zakrývá stará obrovská skříň...). Když jsme u toho, stále tu mám brajgl jak v tanku. Poličky jsou čerstvě natřené, věci z nich naházeny na zemi a na postely. Jo, asi si dneska ustelu na stole - každopádně je tam nejvíc místa. Koberec jsem vyměnila za plovoucí podlahu a mám pocit, že tu jde vidět každý bordel. A taky tu jde vidět, že je všechno křivé. Doslova. Taky mohli na ty zdi použít vodováhu, když už nic jiného.


Od včerejška jsme s Julií Kapuletovou nejlepší kamarádky. Opravdu. Ta holka je v pořadí druhý člověk, kterému jsem napsala dopis - ne tak zcela ze svobodné vůle, pochopitelně. Ráda písu svoje témata, ne dopisy literárním postavám. Ne proto, že bych knihy nesnášela, nebo tak něco. Ráda čtu. Ale hlavně vymyslet něco originálního a dodržet přitom dopis je trošičku oříšek. Hlavně když to má znít alespoň trochu jako sloh od osmnáctileté holky. Jo, jsem puntičkář, ale slohy jsou poslední dobou jedny z věcí, na kterých mi záleží. Bla bla bla... asi bych zse měla začít psát. Celkem mi to chybí.

Venku je hnusně. Pokud to není úplně nutné, nevystrčím z baráku ani patu. A proč taky, že? Jo, su hnilá, ale fakt se mi tam nechce. Ach jo, kde jsou ty krásné časy letních prázdnin, kdy jsem tak leda ležela u bazénu s kývlíčkem jahodové zmrzliny před sebou? Chci to znova. A nebo kdyby to teplo být fakt nemohlo, tak aspoň na měsíc odjet někam pryč. Paleko předaleko, za hory, za doly. Odpočinout si, zbavit se všeho, co mě teď štve. Jo, je to fakt hezká představa.

Mimochodem, nemáte někdo nějaký menší, hezký a útulný srub v Alpách? Který byste mi mohli na pár měsíců vypůjčit? Zásobu dřeva a krb pokládám za samozřejmost. Jo, je to tu zase. Ještě to není ani půl roku, co jsem se vrátila a už bych tam jela zase. A na dýl než jeden týden. Chci být zas ta malá holka ve druhé třídě, co bždycky brečela, že bez maminky nikam nepojede. Tehdy jsem Alpy nesnášela a každý rok si přísahala, že další zimu se prostě nikam odvézt nenechám. A jak to dopadlo? Je ze mě závislačka. Jak hezké, že?

Poroučím se a jdu se zachumlat do postýlky. Mějte se fajn a užijte si prázdniny.

Mimochodem, článek jsem začala psát před dvěma dny. Dopis Kapuletové už jenom čeká na přepsání do PC a do kýble s barvou jsem v noci nešlápla!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.