Život je pekný a čokoľvek ti prinesie osud, nazabudni žiť...

23. září 2011 v 21:54 |  den po dni
Venku sice svítí sluníčko, ale přijde mi jako bych už minimálně měsíc neviděla nic jiného, než nepropustné černé mraky. Jsem utahaná ze školy (i když tam to překvapivě vychází ukázkově. Co může, tak odpadne, testy se ruší. Ale věřím, že nebudeme čekat dlouho na dobu, kdy nám to dají učitelé hezky vyžrat.) Poslední dobou jezdím s kamarádkou na kole - je to fajn holka. Skvěle si s ní pokecáš a alespoň se hýbeš. Nikdy jsem sportu zrovna nevzdávala hold, ale teď, když den zase sedím na prdeli doma (samotné se mi prostě nikam nechce), mám pocit, jako by mi kus dne chyběl. A asi začnu chodit běhávat s naším psem. Vždy tak na půl hodinky večer. Je to uklidňující, člověk může přemýšlet jak chce a občas se třeba i podaří, že přijde k slušnému závěru, což se teda mě opravdu moc netýká. Ale když už nic víc, tak bych si alespoň mohla zlepšit kondičku, když už jsem se teda úspěšně celé prázdniny válela ať doma, nebo na chatě. Jediný můj 'jakš takš' pohyb byl na táboře, kde jsem se co chvíli snažila chytit prchající dítě a ty dva výjezdy na bruslích. Měla bych se sebou začít něco dělat, však pořádně neuběhnu ani půl kilometru. Fuj, brečím sama nad sebou.

Po velmi dlouhé době jedu zítra ke koním. Jediné, co se modlím, aby konečně pominuly ty výluky, protože fakt nejsem zvědavá, abych půl hodiny čekala na vlak, který si musel objíždět půl regionu kvůli nějakému mostu, nebo co to tam opravují. Těším se za holkama ze stáje, za koníkama, které jsem pár měsíců jezdila. To ještě jako členka tehdejšího jezdeckého klubu. Ach jo. Řekněte mi, kde jsou ty čase, kdy jsem trčela na základce jako malé pískle a neměla starosti. S ničím jsem si nedělala hlavu a bylo mi moc fajn. Obávám se toho, co přijde za pár let, opravdu. Každopádně teď se těším na zátřek a doufám, že byjdou nějaké hezké fotky. Pokud budou, určitě se podělím.

Za týden je Růžencová. Těším se tam, ale tak nějak jinak, než minulý rok, kdy jsem nevěděla, co mě vůbec bude čekat. To byla vlastně taková moje první děkanátní akce. Potom byl takový ten půl rok volna, kdy jsem byla párkrát na chválách. Den po závěrečné v tanečních mě kamarádka vytáhla na studentkou mši a to se se mnou už táhlo z kopce (jak říkal kluk, který cestu do Madridu absolvoval na koloběžce: po čtyřech hodinách jízdy do kopce jsem byl rád, že to se mnou jde z kopce!). A já to vnímám stejně tak. Poznala jsem kupu perfektních lidí, jezdila na další studentské a nakonec jsem skončila mezi animátory a snažila se zorganizovat právě ono bdění mladých s Marií. Spíš jsem si tam ale připadala jako překážka čumící do zdi. Od té doby se modlím, abych na příští schůzce k něčemu byla. No jo, budu se té mé nevýřečnosti prostě muset nějak zbavit :)

A teď si jdu pustit můj milovaný Soul Surfer. Příběh o dívce Bethany, která díky útoku žraloka přišla o jednu ruku. Mějte se hezky a možná čekejte zamyšlení nad tímto filmem (které už mám 2 týdny rozepsané)
 


Komentáře

1 Ádís | E-mail | Web | 27. září 2011 v 18:04 | Reagovat

Také jsem si poslední dobou říkala, že se vůbec nehýbu a dřepím jen doma nad školními učebnicemi či románem.
Poslední dobou? Vlastně si už na to ani nepamatuji. Je to tak dávno.
Tím pádem se teď věnuji dvouhodinovým koždodenním procházkám v přírodě se svou tichou kamarádkou.
Někdy si vyjdu i sama a nesmí chybět i Mr. fotoaparát. Určitě to někdy zkus. Aspoň se nadýcháš čerstvého vzduchu. Zapomeneš na školu. Na lidi. Na realitu. A budeš si jen hrdě procházet a nevnímat okolí. Vlastně ano, vnímat. Vnímat tu krásu té přírody.
Mp3 přehrávač či mobil se také hodí. Sluchátka samozřejmě k tomu. ;) A řvát na polích jako malé děcko. :D
Tak snad sis to na konících užila ( Měla bych s tím také něco dělat. Čas plyne tak rychle. )a ohledně toho filmu: těším se na Tvůj zápisek a když mě zaujme, ráda se podívám.

2 Poutnice | Web | 2. října 2011 v 22:24 | Reagovat

[1]: Taky chodím moc ráda ven jenom se svým pejskem. Ale ještě raději s kamarádkou, se kterou si hodně rozumím. Vždy si máme co říct a rozebrat. Smějeme se spolu hloupostem a tak.

Přeju ti, aby ses ke koním taky znova dostala. Až teď zpětně jsem si uvědomila, jak moc mi chyběli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.