Povídání o povídání o Madridu

18. září 2011 v 1:08 | Arie |  den po dni
SVĚTOVÉ DNY MLÁDEŽE SE SVATÝM OTCEM V MADRIDU 2011.

Pouť, na kterou se vydalo kolem tří tisíc mladých z česka. Někteří cestovali klasicky autobusem, jiní šli pěšky, jeli na kolech či na koloběžce. Také jsem tam chtěla jet, bohužel nebyly peníze a jak se později ukázalo, tak ani žádná taková větší známost, se kterou bych tam mohla trávit volné chvilky. Takže je možná i dobře, že jsem zůstala doma, protože i když tam bylo na dva miliony mladých katolíků skoro z celého světa, tak si nedokážu představit, že bych se tam někde motala 'sama'. Španělsky jsem se nikdy neučila, moje angličtina je bídná a němčinu tady raději ani zmiňovat nebudu. Vím, že bych nebyla tak úplně sama, ale i tak bych většinu dní pravděpodobně strávila v nervozitě, co bude druhý den, jak se dostanu z metra, kde se najím a tak podobně...

Abych se nějak dostala do původně naplánovanáho článku - po prázdninách jsem opět byla na studentské mši svaté, jejímž tématem bylo právě JMJ Madrid. První jsem váhala, jestli vůbec jet. Ale bylo to vlastně ve vedlejším městě a když už nic jiného, tak jsem doufala, že potkám alespoň pár kamarádů. A udělala jsem dobře.

Program po mši byl následující: prezentace s fotkami poutníků, kteří se na předprogram v Tarragoně a následně do Madridu dostali autobusem. Bylo řečeno hodně zajímavých slov a myšlenek. Potá nastoupila cyklopouť Orlů a jako třešinka na dortě přijel jeden kluk, který celou cestu absolvoval na koloběžce. A právě tomu, co se týče hodnocení, bych dala jedničku s milionem hvězdiček.

Abych řekla pravdu, místy se mi chtělo i brečet. Protože už jenom to, že jeden člověk dokáže ujet téměř tři tisíce kilometrů aniž by měl jisté jediné ubytování na noc by se mnohým zdálo zcela nemožné. To všechno s minimem věcí (asi tolik, kolik se toho vleze na takovou koloběžku - víc toho neměl) a minimem financí. To člověk opravdu jenom doufá, že někdy zažije alespoň z poloviny takové chvíle jako on. Kdo by to nevzdal, kdyby hned první noc neměl ve spacáku kaluž vody? Kdybych měla být upřímná, pravděpodobně bych se otočila a druhý den bych si to mašírovala domů jak namydlený blesk.

28 dní s Bohem. I přes mnohé těžkosti to muselo být něco úžasného. A navíc všechna jeho rozsáhlá svědectví... Co mě asi nejvíce zaujalo byla jeho víra. Pokud něco potřeboval, chtěl, tak prosil Boha. A on ty dary dostával. Mnohdy v mnohem větší míře, než o ně žádal. Pokusím se vám teď přepsat to, co jsem slyšela i v dokumentu Cesty víry a možná proto mě to i v pátek zaujalo asi nejvíc:

Všichni víme, že ve Španělsku je země občas hodně vyprahlá, žádná voda a celkově prostě taková měnší poušť a vesnice/města tam jsou občas hodně daleko od sebe. Neměl vodu a vesnice byla až za dalších 40 kilometrů - prosil Pána o vodu na pití. Za chvíli se před ním objevil dům, takže jeho majitele poprosil o trochu vody, kterou dostal. Jakmile se obyvatel dozvěděl, že je poutník, dal mi chlazenou vodu a pozval ho do bazénu. Jakmile byl na odchodu, strhla se průtrž a začalo pršet. Jak později zjistil, majitel domu am byl pouze na skok, aby provedl nutnou údržbu.

Krásný příklad, že Ježíš nám dává mnohem víc, než o co mnohdy žádáme. Stačí vytrvat ve své víře. A podobných případů bylo na jeho cestě spousty.

Mrzelo mě, když byl konec. Je pravda, že většina byla utahaná, ale jsem si jistá, že bych další svědectví v jeho podání mohla poslouchat ještě hodně dlouho. Nakonec jsme se odebrali na místní faru, kde byly připraveny špekáčky k opékání a konečně čas pozdravit přátele. Já upřímně doufám, že od této mše se budu na svět dívat úplně jinak, než doteď.

Na závěr ještě přidávám hymnu světového setkání mládeže z Madridu 2011. Je překrásná... Moc bych si přála ji někdy zazpívat v českém znění se scholou. Bohužel to není moc reálné.

 


Komentáře

1 J.T. | E-mail | Web | 19. září 2011 v 18:15 | Reagovat

Zajímavé...sice věřící nejsem (u nás v rodině tohle nikdo neupřednostňuje) ale do kostela na mši občas ráda zajdu, fascinuje mě tam ta atmosféra a to něco "víc" co je ve vzduchu, chodit tam častěji, tak bych asi věřit i začala :)
Nejsem přímo ateista, ale přijde mi že ta Darwinova teorie o evoluci je přeci jen "reálnější" než božské stvoření světa za sedm dní :D Kdo však může nebo nemůže popřít, že víra je něco, co každého dokáže nakopnout dál (a nemusí to být zrovna ta v Boha). Něco to prostě musí být, něco co způsobilo i tu teorii Darwina o evoluci...je to tak strašně chytře zařízené :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.