close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2011

Fyzika hoří! A bojkotujem školu!

24. dubna 2011 v 14:29 | Arie |  den po dni
Ani nevíte, jak dobrý je to pocit. Všechny papíry, které jsem kdy uskladnila v sešitě fyziky jsem dnes slavnostně prohnala komínem. Upřímně - měla jsem pár chutí do ohýnku přiložit i sešit, jediné jeho štěstí bylo, že mi ho kamarád ještě nevrátil. Holt náhoda není vždycky blbec, alespoň pro tu rozškubanou změť papárů, která drží pohromadě jen tak tak. Trošilinku jsem se musela přemáhat, abych si nedošla domů třeba pro chemii, ekologii nebo matematiku (časy, kdy jsem se těšila do hodin plných srandy jsou definitivně pryč, bohužel...). Nějak si nedokážu představit, že za dva roky budu v tuto chvíli pravděpodobně sedět nad sešity a snažit se dohnat to, na co jsem celé čtyři roky kašlala. Zblázním se z toho. Celkem by mně zajímalo, z čeho budu maturovat - fyzika, chemie, matika, tepko a biologie, pokud se nemýlím (což se obávám že nemýlím...) Fyziku a chemii škrtám rovnou. Takže z matiky, tepu a biologie se poto... Hlavně, že chci zaměření informatiku, že? Stejně nevím, co je to za kravinu, že z ty přeměty se k maturitě ani nepodívají. Slabě nechápu projevy mé tvrdohlavosti - ano, přidělávám si práci a kdoví, na které výšce vůbec zkysnu (té grafice dávám tak 10%, maximálně).

Tento týden začíná ukázkově (bez jakéhokoliv ironického podtónu, prosím) Nemám ponětí, jak se to mohlo podařit, ale technika jednou zklamala k našemu užitku - všechny písemky padly (4). Tiskárna nebyla, cvičení z internetu nebylo... Prostě ideální. Dneska si z nějakého nepochopitelného důvodu vybralo vedení nás, abychom naklusali na náměstí a dělali atrakce pro nejmenší děti - průměr tak školka až 2. třída ZŠ. Bála jsem se toho, samozřejmě. Neměla jsem ponětí, co nás tam čeká a nerada se hrnu do čehokoliv neznámého. Mám ráda děti a práci s nima, to se musí nechat, ale myslím, že v takovýchto případech jsou obavy zcela na místě. Ale naštěstí byly uplně zbytečné. Když se na to dívám zpětně, největší oříšek byl asi vymyslet dva verše na téma voda, aby mohly děti v básničce pokračovat. Přiznám se, že po deseti minutách absolutního okna jsem chtěla volat sestřence :D Prcům naštěstí nevadila ani ta největší krávovina... Ti si vesele skládali mořské potvory z vršků od petek. Bylo to hezké dopoledne... I když mám pocit, že oproti kamarádovi, který měl celé stanoviště na starosti jsem si s dětmi rozumněla jen minimálně (nejsem zrovna výřečný typ...), můj chtíč jet na jakýkoliv tábor nako vedoucí to jen podpořilo. Teď už by to chtělo jenom dokopat se a někam napsat...

Končím, zveřejňuju. Na nic dalšího už nemám nervy. :)

EDIT: článek byl rozepsám už 19. 4. :)

Crush. Crush. CrushCrushCrush!

10. dubna 2011 v 15:10 | Arie |  den po dni
Dobře, vážení. Mám toho celkem plné zuby, všeho. Je mi samozřejmě 'velice líto', že jsem se na to tady opět vykašlala. Věřte, že s horečkou jsem měla co dělat, abych došla do školy (díky Alpám příliš vysoká absence) a když jsem se dokodrcala domů, byla jsem ráda, že na chvíli zalezu do postele. Když se můj krk alespoň trochu vzpamatoval, vyřádily se na mě zuby. Poté jsem prožila vcelku klidný (až se tomu sama divím) víkend, strávený vyjížďkou a taky letošní premiérou leteckého dnu... Samozřejmě, první polovinu následujícího týdne jsem nebyla schopna se pohnout - nebylo to ani tak z pádu, jak z dlouhodobé absence ježdění. Korunku tomu přidalo už jen čtvrteční vyřezávání zubů. Celý den jsem prospala a když jsem se večer probudila - překvapení! Z půlky huby se mi najednou stal fotbalový míč a já myslela, že se půjdu zahrabat. Mimochodem, po třetím dnu na přesnídávkách mě už značně hrabe. A bonus na pobavení - do pusy nestrčím nic většího jak tu nejmenší kávovou lžičku, tudíž malý jogurt jím hodinu.

Něco jako druhou třešničku na dortu bych přidělila zprávě, že Paramore se konečně chytají do Česka! Samozřejmě, měla bych jásat, JENOMŽE. Vstupenka na Rock for People Festival do Hradce stojí 1500,- Kč na tři dny a zájemci o jednodenní program? Ignor. Jenomže číslo dva: v podstatě mám celé prázdniny volné, jenom 3. července musím být pryč - jak krásné. Číslo tři - nikdo mě tam nepustí a do čtvrtice? I kdyby mě tam čirou náhodou někdo pustil, sama se tam trmácet nebudu. Bavily jsme se o tom s kamarádkou, ale problém stejný jako u mě - peníze a obsazený termín. Co víc si přát? A víte co? Jak je věčnost dlouhá, tak se tu nic moc žádné dobré kapely neukážou a najednou před rok 'koncem světa' se to sem všechno hrne a nezná to mezí, vážně už. Chybí jen Skillet a bude to všechno, vážně už. Ani nevíte, jak moc bych je chtěla vidět naživo...


Víte vy co? Seberte mi OO, zablokujte jakékoliv editory - ať už grafické nebo textové. Když je krize, je krize. Snažím se psát, i když prvotřídní nesmysly... Mám velký oči, že bych to náhodou mohla dopsat a pak sklidit úspěch na BZ či na kone.blog.cz, kam vůbec nemám proč se vracet. Stejně většina mých článků byla přepsána/trvale smazána. Možná byly k ničemu, byla jsem malé kuře co umělo tak sotva rozdávat velmi chytré rozumy a na estetiku článku jsem vůbec nedbala, ale prožila jsem tam tři roky svého dětství. Chtěla jsem mít památku - škoda no. Nějak jsem došla k závěru, že všechno si budu archivovat i tady. Je mi u zadní části těla, že ostatní budou kafrat, že něco bude na dvou servrech, pravda. Protože on se vždycky najde někdo, komu to bude překážet. A komu já budu velice silně lézt na nervy.

Plánuju ptáčka, asi andulku... Ale otázka je jméno. Mám vyrukovat s Aurorou, jménem, které si odkládám už pár let, nebo mám ještě chvíli počkat?