Goodbye.

24. března 2011 v 22:29 | Arie |  den po dni
Asi třetí verze avataru, moji milí. Ty první dopadly otřesně, tak jsem zavítala na IconAnimator... Nedělám to nějak často, tak proč by to zkopírování jediného díla, jenž nepatří mě, mělo dělat nějaké problémy, když ostatní jedou jako přes kopírák a to bez pardonu. Ale co by to mělo za účel? Obávám se, že žádný. Tam to něco, co vidíte vlevo byla dokonalá fotka z dokonalého místa, kterou jsem pouze zohyzdila. Asi bych se měla pokusit udělat něco slušnějšího, ale upřímně - už je mi to celkem jedno... Je mi volných většina věcí.

Víte, jak neuvěřitelně závidím těm, co tam žijí trvale? Jasně, možná by mě omrzelo se každý den šplhat do kopce a snila bych o nějaké chajdě u moře, ale to je vedlejší. Můžete mi doháje říct, proč já si musím vždycky zamilovat to, co mít nemůžu? To už je jako tradice, doslova.



Je to divný pocit, když z tama odjíždíte. Ale možná horší, než samotná pitomá sobota (i když ona je příčinou) je pétek, milí zlatí. Den před odjezdem, kdy se toho snažím nalyžovat co nejvíc a neustále si opakuju, že toto je už možná naposled. Poslední jízda lanovkou, poslední Klammer, poslední kabinka, poslední polední zastávka na Mittelu s kakaem a horkým preclíkem. Poslední, poslední, poslední. Kdyby jste věděli, jak to slovo ze srdce nesnáším. Klidně bych jej zrušila... A uplně nechala zaniknout hlavně jeho význam. Jsem si jistá, že by se nestýskali nikomu. Naposled, do háje! Kdo ví, jestli tam ještě někdy pojedu, i když bych za to dala maximum.

I can't hide
Can't hide
Can't hide what has come
I have to go, I have to go, I have to go

Víte, co mě mrzí nejvíc? Že jsem díky nechutné mlze, mrakům a v neposlední řadě dešti celé hory prospala. Možná to pochopíte - byla jsem utahaná. Je to sice hezké, ale já to nepochopím. Můj denní režim vypadal přesně takto: Budíček, snídaně, postel, blesková příprava na lyže (jelikož jsem vždy usnula), pár výjezdů lanovkou nahoru, oběd, dvě, ti jítdy, chata, jídlo, spánek, sem - tam nějaké hra, sprcha, spánek. Měla jsem to ale pestrý týden, že? A to jsem prosím v pondělí ve škole málem usnula - Myslela jsem si, že když nic jiného, tak budu alespn malinko vyspaná - bohužel.

Dobře, udělala jsem tu ze sebe najivku, tak už končím. Vysmějte se mi, jestli vám to udělá dobře.

Pořád se divíte, že se mi odtamtud tak nechce?
 


Komentáře

1 ponyclubnejclub | E-mail | Web | 8. dubna 2011 v 16:02 | Reagovat

radši bych nic nemluvila ty tady maš okopirovaneho skoro všechno tak tady nedělej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.