close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Březen 2011

Welcome to the Rileys

26. března 2011 v 17:29 | Arie |  filmotéka
Většina lidí říká, že by tento film s čistým svědomí mohli zařadit mezi jedny z nejpovedenějších. A já to můžu maximálně potvrdit. Jsem si vědoma, že to tvrdím o každém novém filmu, který jsem viděla, ale myslím si, že nejlepší film, na němž se podílí Kristen Stewart jsem našla. Upřímně - narazila jsem na něj pouze díky ní. Poslední dobou se pouštím do maratonu jejích filmů a právě tady jde vidět, čeho je opravdu schopná na filmovém plátně - žádná drobounká a nevinná slečna čekající na svého nezdravě bledého prince s přehnaně nagelovanými vlasy upířího typu.

Na první pohled poklidný život Douga (James Gandolfini) a Lois (Melissa Leo) se zhroutil v den, kdy jim autonehoda vzala jedinou dceru. Zatímco Doug si svého života užívá alespoň minimálně, jeho žena odmítá upustit dům a neustále se užírá myšlenkou, že ztráta dcery je jenom a pouze její vina. Nepřidá tomu ani fakt, že má její muž milostný poměr se servírkou Vivien, která později zemře. Možná proto pan Riley rychle odjíždí na konferenci do New Orleans ve snaze prodat svoji firmu. Do cesty se mu ale připlete šestnáctiletá dívka, které si vydělává v nočních klubech jako striptérka. Mallory (Kristen Stewart) žije v okrajové části města v žalostných podmínkách. Díky své nenávisti vůči hotelům a potřebě být s někým či se o něj starat s ní zůstává a snaží se jí alespoň kapku zpříjemnit a později i trochu napravit (pokuta za každé slovo 'kurva') život. Časem přijede i Lois, která vidí v Mallory svojí dceru. Bohužel mladá dívka ukáže, že do života si diktovat nenechá.

S čím jsem byla velmi spokojená je obsazení (musím přiznat, že se to moc často nestává). Jak už tady bylo řečeno, mladá K. Stewart se ukázala v nejlepším světle a troufám si říct, že jestli takto bude pokračovat, do pár let ji vidíte na Oscarech. Gandolfini přímo skvěle ztvárnil svoji roli bohatého úředníka, jenž žije pokerovými turnaji a cigaterami. Naopak Melissa Leo vystihla zkroušenou ženu ve středním věku, která se odmítá smířit s osudem. Co mi v celém filmu bohužel chybí je minimum hudby a zvukových efektů.

HODNOCENÍ: 97%


ODKAZY:

imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com

Goodbye.

24. března 2011 v 22:29 | Arie |  den po dni
Asi třetí verze avataru, moji milí. Ty první dopadly otřesně, tak jsem zavítala na IconAnimator... Nedělám to nějak často, tak proč by to zkopírování jediného díla, jenž nepatří mě, mělo dělat nějaké problémy, když ostatní jedou jako přes kopírák a to bez pardonu. Ale co by to mělo za účel? Obávám se, že žádný. Tam to něco, co vidíte vlevo byla dokonalá fotka z dokonalého místa, kterou jsem pouze zohyzdila. Asi bych se měla pokusit udělat něco slušnějšího, ale upřímně - už je mi to celkem jedno... Je mi volných většina věcí.

Víte, jak neuvěřitelně závidím těm, co tam žijí trvale? Jasně, možná by mě omrzelo se každý den šplhat do kopce a snila bych o nějaké chajdě u moře, ale to je vedlejší. Můžete mi doháje říct, proč já si musím vždycky zamilovat to, co mít nemůžu? To už je jako tradice, doslova.



Je to divný pocit, když z tama odjíždíte. Ale možná horší, než samotná pitomá sobota (i když ona je příčinou) je pétek, milí zlatí. Den před odjezdem, kdy se toho snažím nalyžovat co nejvíc a neustále si opakuju, že toto je už možná naposled. Poslední jízda lanovkou, poslední Klammer, poslední kabinka, poslední polední zastávka na Mittelu s kakaem a horkým preclíkem. Poslední, poslední, poslední. Kdyby jste věděli, jak to slovo ze srdce nesnáším. Klidně bych jej zrušila... A uplně nechala zaniknout hlavně jeho význam. Jsem si jistá, že by se nestýskali nikomu. Naposled, do háje! Kdo ví, jestli tam ještě někdy pojedu, i když bych za to dala maximum.

I can't hide
Can't hide
Can't hide what has come
I have to go, I have to go, I have to go

Víte, co mě mrzí nejvíc? Že jsem díky nechutné mlze, mrakům a v neposlední řadě dešti celé hory prospala. Možná to pochopíte - byla jsem utahaná. Je to sice hezké, ale já to nepochopím. Můj denní režim vypadal přesně takto: Budíček, snídaně, postel, blesková příprava na lyže (jelikož jsem vždy usnula), pár výjezdů lanovkou nahoru, oběd, dvě, ti jítdy, chata, jídlo, spánek, sem - tam nějaké hra, sprcha, spánek. Měla jsem to ale pestrý týden, že? A to jsem prosím v pondělí ve škole málem usnula - Myslela jsem si, že když nic jiného, tak budu alespn malinko vyspaná - bohužel.

Dobře, udělala jsem tu ze sebe najivku, tak už končím. Vysmějte se mi, jestli vám to udělá dobře.

Jeden za všechny se bít, všichni za jednoho žít ♥

22. března 2011 v 19:19 | Arie |  den po dni
Po týdnu ahoj, moji milí. Vylyžovaná, smutná a upřímně i trochu zklamaná, že letošní sázka do loterie poněkud nevyšla. Horší počasí a celkově i podmínky jsem v BKK nezažila a to už tam prosím jezdím deset let. Ale jela bych tam zpět - i za cenu, že bude opět pršet víc jak půlku týdne :'( I když vezmu v potaz, že jsme se kolikát před desátou nevyhrabali, tak i první jízda stála celkem za pendrek. Haxny mě bolí jako nikdy předtím a to jsem prosím lyžovala nejmíň. Ale prostě sečteno a podtrženo, tam to bude dokonalé i kdyby se tama prohnala třeba vlna tsunami. Dup.

Rozhodla jsem se - kdoví na jak dlouho - že se tady tomu budu zase věnovat :D V první řadě chci udělat layout, ale kdoví jestli, že :) Každopádně se vyprdnu na k.bl (už jsem se tam skoro vrátila asi třikrát :D) a pokusím se to tady nějak zviditelnit. Konečně se trochu pokusit udělat něco grafického a tak... Uvidíme, jestli se povede ... Blá blá blá, prostě další keci do větru, však to znáte, ne? A kor u mě.

Mimochodem, kdo mě zbaví všech myšlenek na jakékoliv kopce, toho nominuju na nějakou nobelovku, vážení. Opravdu!

Mimochodem, teď chci repete s tímto počasím a s tímo množstvím sněhu, děkuju. :)