Únor 2011

Losin' my faith today, fallin of the edge today.

27. února 2011 v 22:33 | Arie |  den po dni

Nemůžu si pomoct, miluju jejich texty. Jsou pravdivé, výstižné a krásné. Žádné spatlanice na téma láska, na které jsem mimochodem už poslední dobou alergická (moji milí Paramore, slibuju, že se k vám co nevidět vrátím, ale vážně potřebuju oddech :)) ... Prostě, nevěřila jsem, že budu mít ještě nějakou kapelu stejně ráda jako P.

Ta obluda v avataru... Je to z jednoho letního dne. Jeden z posledních dnů školy, výlet do ZOO. Bylo vedro, neskutečné. Prostě teplota hodně přesahovala třicítku a právě po tom se mi stýská... Tílko, kraťasy, vlasy do copu a v neposlední řadě zmrzka s příjemně chladným bazénem. Nechala bych si to líbit, vážení. A navíc, kdyby se teplota pohybovala aspoň kolem deseti stupňů, tím víc bych se těšila do BKK. Už jenom necekých 13 dnů. Nemůžu se dočkat, až uvidím tu přírodu, o které sním celých 348 dní, až konečně vyzkouším ty nejkrásnější lyže na světě. Nehorázně se těším na první pohled na majedtátní hory a až vyfotím první fotku, po roce vlezu do té staré a odrvané kabinky, která mě vyveze na Kaiserburg... Kdybych tu měla všechno vyjmenovat, nestačily by mi asi ty dva týdny, které zbývají. Aspoň bych něčím zabila čas a vy byste se měli čemu smát. Proč mám pocit, že čím více se ty hory blíží, tím jsou dál. Už mi s toho všeho vážně rupe v bedně, vážení.

Na tento film jsem čekala dlouho. Pořád jsem si bláhově myslela, že ho najdu někde v onlinovkách na portálech typu megavideo (to bych po prvních minutách pravděpodobně zešílela, ale co...), ale dnes mi došla trpělivost. Ještě před půl dnes jsem si myslela, že z trailerů, zveřejněných scén, stillsek, rozhovorů, fotek z natáčení a ostatních blbostí ho znám skoro na zpaměť a očekávala jsem něco dobrého - ruku na srdce, jak může být něco, kde hraje Stewartová špatné? (Nepatřím mezi ukvičené fanynky Stmívání, jen zastávám názor, že ona je jedna z nejlepších hereček.) Na začátku jsem říkala, že jsem měla nároky nepřiměřeně vysoké, ale čas tuto myšlenku srážel pořád níž a níž. Z původního plánu mrknout se na půlku a pak se jít učit - nečekaně - sešlo. Bla bla bla. Každopádně doporučuju, všem. Snad nejpovedenější Road movie, na který jsem kdy narazila. A mimochodem, tisíckrát lepší jak Stmívání :))


To je vtipné, jak krásně jsme se dostali od Skillet přes Alpy až po Žluté kapesníky :)

Just tell me that you still believe.

22. února 2011 v 21:44 | Arie |  den po dni
Fajn, couvám, vážení. Půjdu tam, značně nevyspaná a budu doufat, že všechno dopadne, jak jak má. Celkem by mi to ulehčilo moje podvědomí, kdyby konečně dalo pohov myšlence, že se zítra něco neuvěřitelně posere... Popřípadě že já budu viníkem. Jediné, na co se těším jsou ty neuvěřitelně krásné pronceznovské šaty. (o 13 honim pozděj:) Které se mi mimochodem už rozvalujou na posteli a které odmítám vrátit... Chci si je nechat.

Jeden z mála pokusů sem přihodit nějaký ten příspěvek. Tak zase po dvou měsících mávám ručičkou a žvatlám pá pá, vážení. Nebyla jsem tu a je mi to celkem volné. Měla jsem se fajn, blog jsem k ničemu nepotřebovala, tak nač si s tím lámat hlavu, že? :) Upřímně, mám pocit, že jsem zažila jeden z nejhezčích měsíců, které kdy nastaly. Možná i uplně ten nejlepší, kdo ví.

Upřímně, nikdy bych neřekla, že mi budou chybět taneční. Mimochodem, ten úryvek nahoře je psán nějakých 20 hodin před závěrečnou - nemohla jsem ho smazat, protože jsem se nasmála jak blbá, když jsem to četla. Bylo by fajn se do té doby zas vrátit... I za cenu těch mých katastrofických scénářů, které jsem si postivě zapisovala do palice po celé čtyři měsíce v tanečních. Nic se nepodělalo... Ten večer byl absolutně perfektní :)


Belive. Věřit. Věřit! Věřit! Věřit! Chci mít pevnou víru, nechci, aby někdy kolísala. Chci si jít pevně za svým cílem a věřit. Jenomže ono to někdy nejde. Když nad tím tak přemýšlím, proč vůbec ztrácet víru? To dělají jenom pitomci. I na těch největších maličkostěch a prkotinách staví celý šťastný život. Kdysi někdo chytrý řekl, že bez snů a ideálů nelze být člověkem. Držte se toho, jak to dělám já. Možná někdy něco nevyjde, ale taky se něco povést musí. Tak chyťte víru a už ji nepouštějte! :)

Skylet mají neuvěřitelně krásné texty. Nemůžu se toho naposlouchat :)

I can't undo the things that led us to this place
But I know there's something more to us than our mistakes
So is it you or is it me?
I know I'm so blind when we don't agree
But you should've known me by now
You should've known me


Přeložte si to ;-) V češtině to nezní tak dobře!