Prosinec 2010

Pink Flowers in her body...

30. prosince 2010 v 22:06 | Arie |  den po dni
Slečna Gomezová... Tu holku fakt nemusím; do avataru jsem prdla první fotku, kterou jsem našla - celkem škoda, protože by se mi jinak celkem líbí. Ale předělávat to fakt nebudu. Lenosti jsem se ještě nezbavila. Třeba jich někdy pár dodělám a hodím vám sem konečně něco jiného něž pitomé deníkovo - nedeníkovské zápisy. Cha cha cha. Bla bla bla. Hrabe mi a to jsem - prosím - nic nepila.

Celkem bych si dokázala představit nějaký týden, klidně i dva pěkně v Alpách. Nastěhovala bych se do nějaké polorozpadlé chajdy někde nahoře, přespávala na seně a jedla bych polívku udělanou v kotlíku nad ohněm. Nemusím dodávat, že bych tam byla samozřejmě sama. Každý den bych lyžovala a večery si medila v termálu. Potom bych si stopla rolbu a jak už bylo řečeno, ustlala bych na slámě a druhej den nanovo. Čas od času bych se šla projít po horách, třeba bych slítla do nějaké propasti a byl by klid. To to mám ale krásně vymyšlené, že?

Zítra Silvestr, pak Nový rok. Na můj vkus to jde až moc rychle. A kdybych měla ten rok zhodnotit? Ztroskotám... Ale asi bych mu dala palec nahoru. Co já vím... Je pár týdnů, na které bych nechtěla nikdy zapomenou a dny to samé. Naopak pár hodi nych zase úplně vymazala. Týdny vs. hodiny. Dobré vs. špatné. Ale i tak jsem za to ráda; za všechno.


Zpívali jsme ji dávno a v celkem chudém obsazení asi pěti lidí. Možná nás nebylo slyšet a já jsem do toho kvákala falešně, ale je to jedna z nejkrásnějších písniček co znám. A že těch křesťanských scholových znám celkem hodně. Kdyby tu náhodou byl nědko věřící, náhodou zpíval se scholou/sborem/či něčím podobným a taky ho to alespoň trochu zaujalo, tady jsou noty i s akordy :)


Asi to není nic moc, ale svůj účel to snad splní; a navíc je to asi jedna z nejpovedenějších fotek z Alp. Takže i já vám všem přeju hodně úspěchů v roce 2011 a ať vykročíte správnou nohou.

Arie

Nechňápu.

15. prosince 2010 v 21:24 | Arie |  den po dni
Jsem jednou nohou v háji, vážení. Alespoň na čas. Nový počítač a extrémně velký bordel. Nevím 3/4 hesel, zatím nemám snad ani půlku původních programů. Ono se třeba nějaké ICQ, Commander a ostatní stáhnou sami, že? Třeba Gimp by mi mohl pro jednou udělat radost, když se mu to doteď nepodařilo. Bylo by to celkem fajn. Navíc si odmítám zvyknou na odporný, ale zároveň nejlepší skin Opery, který jsem zatím našla. Můžu se klidně roztrojit a ten původní nenajdu. Představa, že tu bude strašit tato obluda... No paráda.

Mimochodem, když už jsme u toho, mám rozdělaný další habaďůru. Parádně přeplácanou, ale jinak celkem slušnou. Alespoň já si myslím. Hned, jakmile ji budu mít v čem dodělat (v malování se mi do toho fakt nechce a to je jedinej 'grafickej' program, který je tu automaticky). A taky slavnostně slibuju fanouškům skupiny Paramore, že dostanete vzhled na blog k Vánocům. Musím se na něčem učit a oni mají tu smůlu, že jsem si je slabě zamilovala. Btw, na avataru by byla opět Hayley - kdybych je měla v čem udělat, nečekaně. Kristen je ta 'slečna na druhém místě' a tuším, že jsem to ještě nikam nedávala. Přinejmenším sem na blog.


Tahle mně nikdy neomrzí ^^ Je dokonalá a úžasná. Ale to už jsem tu asi párkrát řekla...

A nechápu některé jedince... A to jsem si bláhově myslela, že jsem měla nejhorší prodlouženou já. Blá blá blá. Každopádně už nechci a bojím se Kolony... Jestli tam opět budu sedět jak fofrák a čumět kolem sebe, jak se ostatní baví a jak si užívají, tak to bude vážně stát za všechny prachy. Upřímně, hodně zvažuju ty potaneční... Třeba se nakonec neotevřou a bude klid.

Tak znova.

11. prosince 2010 v 22:54 | Arie |  den po dni
Znova svěží, znovu mám pocit, že je tady zima a opět píšu tento článek. Jestli vás to zajímá, další nesmyslný zápis jsem měla rozepsanej asi 5×. V průběhu nějakých těch 3 týdnů, co jsem se neozvala. Stejně by mě zajímalo, co tu ještě dělám. Nepíšu, na grafiku jsem nesáhla snad měsíc (když nepočítám ten hnus, o kterém jsem si myslela, že by tu mohl být jako design - a pravděpodobně bude, nemám náladu na nic jiného) a na upravování fotek jsem moc líná? Fakt paráda. Nedělám nic a jsem tu uplně zbytečně, a přesto tu píšu kraviny. Psát a nemít ponětí co, není to nejlepší?

Myslíte, že je moc dětinské snít o něčem, co nikdy nebudu mít? Ať už je to cokoliv... Někdy lituju, že jsem jako prcek nic nedělala. A ostatně se o nic nesnažím ani teď. Bavilo by mě bruslit, tančit, závodit s koňmi nebo naopak PNH. In-liny a plavání jsou taky fajn. Ale já prostě na nic nemám. A nesnáším svoje sebevědomí. Zadupala bych ho na Sibiři, hodila do rozžhavené sopky. Závidím lidem s vysokým egem. Jdou si za svým a jestli někoho štvou, nepřipustí si to ani kdyby je mučili na kole. Taky bych taková chtěla být.


Jedna letní. Miluju sníh a zimu, ale těch věčných břeček už mám tak akorát. Lezou mi na nervy a to celkem silně, obludy hnusné. Za tuto zimu jsem řekla snad tisíckrát, že chci léto. A je to pravda - buď metr sněhu, nějakých příjemných -5° a nebo léto, 30° a bazén se zmrzlinou. Kolem ostatních možností projíždím, vesele jim mávám a řvu, že je nechci. Pro taky, stejně k ničemu nebudou.