Slečna Gomezová... Tu holku fakt nemusím; do avataru jsem prdla první fotku, kterou jsem našla - celkem škoda, protože by se mi jinak celkem líbí. Ale předělávat to fakt nebudu. Lenosti jsem se ještě nezbavila. Třeba jich někdy pár dodělám a hodím vám sem konečně něco jiného něž pitomé deníkovo - nedeníkovské zápisy. Cha cha cha. Bla bla bla. Hrabe mi a to jsem - prosím - nic nepila.
Celkem bych si dokázala představit nějaký týden, klidně i dva pěkně v Alpách. Nastěhovala bych se do nějaké polorozpadlé chajdy někde nahoře, přespávala na seně a jedla bych polívku udělanou v kotlíku nad ohněm. Nemusím dodávat, že bych tam byla samozřejmě sama. Každý den bych lyžovala a večery si medila v termálu. Potom bych si stopla rolbu a jak už bylo řečeno, ustlala bych na slámě a druhej den nanovo. Čas od času bych se šla projít po horách, třeba bych slítla do nějaké propasti a byl by klid. To to mám ale krásně vymyšlené, že?
Zítra Silvestr, pak Nový rok. Na můj vkus to jde až moc rychle. A kdybych měla ten rok zhodnotit? Ztroskotám... Ale asi bych mu dala palec nahoru. Co já vím... Je pár týdnů, na které bych nechtěla nikdy zapomenou a dny to samé. Naopak pár hodi nych zase úplně vymazala. Týdny vs. hodiny. Dobré vs. špatné. Ale i tak jsem za to ráda; za všechno.
Zpívali jsme ji dávno a v celkem chudém obsazení asi pěti lidí. Možná nás nebylo slyšet a já jsem do toho kvákala falešně, ale je to jedna z nejkrásnějších písniček co znám. A že těch křesťanských scholových znám celkem hodně. Kdyby tu náhodou byl nědko věřící, náhodou zpíval se scholou/sborem/či něčím podobným a taky ho to alespoň trochu zaujalo, tady jsou noty i s akordy :)

Asi to není nic moc, ale svůj účel to snad splní; a navíc je to asi jedna z nejpovedenějších fotek z Alp. Takže i já vám všem přeju hodně úspěchů v roce 2011 a ať vykročíte správnou nohou.
Arie

