
Serou mě lidi, kteří znají pravdu. Pravdu, kterou se nikdy nikdo neměl dozvědět.
A ještě s tím neustále otravují. Házela bych za to do studně, vážení. A mimochodem, přidala bych k nim i svazeček papírů z literatury, kterou jsem neviděla ani z letadla. Sedla bych si na okraj a bavila se jejich marnými pokusy dostat se z ledové vody. Smála bych se jim. Potom bych jim možná hodila lano a dala jim možnost se zachránit. Za odměnu by mi mohli být vděční a dát mi pokoj. To není zas tak špatný kompromis, že? Se mnou je vážně radost obchodovat :D:D Nevíte, kde to bylo? Netušíte, nevadí.
Vážně se za to omlouvám, milí, zlatí. Ale je to pomalu jediné, co mi tu poslední dny hraje a hledat něco jiného a ucházejícího se mi nechce. A s tím avatarem - to samé v bledě růžovém. Nějaký ten týden zpátky jsem jich nadělala kupu a teď se mi nic nechce... Takže buď staré a ohleděné, nebo nové, neohleděné a s Hayley. Prosím, vyberte si.
Chvilkový přelud. Nenapsala jsem vám nic. Třeba dělejte, že to nevidíte. Pápá.

