Říjen 2010

Milujem prázdniny a fandíme PARAMORE!

28. října 2010 v 18:39 | Arie |  den po dni
Komu taky jinému, že? Zdravím, kamarádi, nekamarádi, obludy, marťani, či co jste. Taky máte rádi prázdniny a dokonale vymetenou oblohu? Se sluníčkem. Jen kdyby nebyla taková zima... Alespoň nemusím mít výčitky, že jsem celý den proflákala doma. Po dlouhé době jsem se pořádně vyspala - nikdo mě netahal z postele, kde jsem se asi dvě hodiny po probuzení jen tak válela. Miluju nic nedělání!
Normálně zase píšu, vážení. Tedy, alespoň se o to snažím. Stejně ty nálety jakože múz na mou osobu nesnáším. Dva, tři dny bych se mohla přetrhnout, abych něco naškrábala a pak další měsíc, dva pauza. Pchá. Tak ať si to rozmyslí a buď zůstane, nebo ať se nevrací. O výčitky, že jsem dlouho nic nenapsala a nepřidala (i přes to, že už to dávno nikdo nečte) vážně nestojím. Bye bye.

Víte co? Znáte taky ten pocit, že už nic není a nikdy nebude jako dřív? Nesnáším ho. To je jedna z mála věcí, které bych vyprovodila ze světa. Jasně, vzpomínky jsou dobré... Ale skutečnost, že se to nikdy nezopakuje je nechutná. Hrozně moc.


Paramore jsem sice poslouchala skoro celý den - tedy, do té doby, než jsem objevila tuto slečnu. Ana Free přezpívává písničky slavných a tato se jí maximálně povedla. Mě se líbí mnohem víc jen při kytaře než při celé kapele. Waka Waka

Ze dneška, náš drak. No není krásný? ^^ Závidím těm, co tak umí kreslit... Chci taky. A taky vím, že já nikdy nebudu. Podobné pocity bych zakopala sto metrů pod zem. A ještě bych jim zamávala se širokým úsměvem. Zdravím.

Ar

Budu si hrát na hodnou a budu se učit 4 hodiny denně.

19. října 2010 v 22:08 | Arie |  den po dni
Aby jste věděli, vážení, tento systém silně bojkotuji. Bůů. Nějak nehodlám sedět tři hodiny nad jedním okrajovým předmětem...Možná bych se měla učit; matiku, biošu nebo zemák. Co já vím. A přitom si tu vesele hraju na klávesy, píšu, snažím se grafikovat. K čemu mi to všechno bude, netuším. Na klávesy se v životě nenaučím nic jiného, než pár základních not, na kytaru raděj ani nesahám - bylo by to to samé jen daleko horší. Co se týče mé stavné pisatelské tvorby, velmi statečně si nehávám všechny své habaďůry pro sebe a raděj je nezveřejňuju. A grafika? Obor design, na který bych ráda kolem mě projede jak rozjetej vlak a ani mi nezamává. A že se mu nedivím. Taky bych se za takovou fuchtlí neohlédla. Jediné, co jsem dnes udělala je ta kráva (hihi, nečekaně ze Srbské) vpravo nahoře. Obrázek ze září prolnutý na textuře a tvaru. Paráda, co?

Potřebuju vydechnout, ideálně na pár dní vypadnout... Ujasnit si všechno v kebuli a tak dále a tak dále. Chci pryč. Od školy a jiných odporností, které se mě snaží zamrdovat - a že se jim to vcelku daří. Dala bych si tak týden, dva v Badu. Pěkně lyže, odpoledne vycházky po horách a večer termály. Naprosto ideální.


Jedna z mála věcí, které teď můžu poslouchat. Všechny Planeteshakerské mají krásnou melodii. Takovou uklidňující, volnou a pomalou. Jsem divná, celkově. I s náladou. Na jednu stranu jsem šťastná, klidná a na tu druhou bych vybrané lidi kopala... ehm do pozadí. Mimochodem, chcete si počíst alespoň celkem zajímavé a smysluplné články? Signály nejsou špatné. I když je pravda, že jsou spíše pro křesťany, ale to neznamená, že se tam nemůžete podívat i vy ostatní, že? :)

A k tomu individuu dole. Byla zima a byl mráz... Ta fotka je špinavá, nebarevná a nějak moc zrnitá. Našla jsem ji ve složce a svým způsobem se mi i líbí. Je zajímavá, i když netuším čím. Příště třeba bude nějaké veselejší :) A jdu do hajan, mějte se!

Jak ji přastalo bavit být ta blbá.

14. října 2010 v 21:07 | Arie |  den po dni
A dost vážení. Nechápu, proč bych měla nechat ze sebe dělat debila, jak to bylo dosud. Jsem chytřejší a celkově si troufám říct, že i lepší jak ona *bla bla bla* Nechápem, proč by se měla vysmívat zrovna mě, slečna všechno. Blá. A když mám věci lepší jak ona? Jsem šprt. Nech se jde vycpat :) Nějak si s ní teď nehodlám kazit náladu.

Celkem by mě zajímalo, kdy a proč se mi přestaly protivit taneční... Ještě před měsícem byly úhlavním nepřítelem. A to prosím i s vysokými boty, šaty a jakkoliv načesanými vlasy. A teď jsem přišla na chuť i laku na vlasy, sponečkám a já nevím čemu všemu. Jde to se mnou z kopce, vážení. Chci zpět ty časy, kdy mi bylo uplně jedno, jak vypadám.


Já je nikdy nepřestanu obdivovat. Oni jsou úžasní a mají nejlepší muziku ^^ Pápá, zítra bude třeba něco delšího a smysluplnějšího.

PS. našla jsem nějaké staré laky, celej den si to z nudy patlám na nehty a vyšel z toho odporně sytě růžovej třpytivej odstín. Ať žije Gejbinka styl ... A nemám odlakovač; pchá, paráda!

11. 10. 2010 ... Směr Slovácké

12. října 2010 v 20:58 | Arie |  nature
imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com
  • Datum: 11. 10. 2010
  • Lokalita: Cesta, pole, potok (okolí Uh. Brodu)
  • Počet fotografií: 11
  • Poznámky: Škola odpadla; domů jsem přijela o půl jedné a bylo mi celkem líto ten volný čas prosedět doma. Vzala jsem Bena (haf haf) a s naplánovaným kouskem cesty jsem se ztratila v polích. Byla by škoda nechat všechny ty barevné stromy jen tak, navíc, když byla obloha jako vymetená. Miluju modrou. Tak, jestli jde o mě, tak jsem celkem spokojená. A co vy, jak se vám to líbí?

Leť koníčku, utíkej a nadýchej se volnosti.

10. října 2010 v 22:32 | Arie |  den po dni
VP... Po minulých letech už jsem nebyla schopná se dívat na všechny dostihy. Na můj vkus až moc mrtvých koní. Nebýt tohoto každoročního víkendu, mohli by ještě žít... Shirley, Polárník, Klip, Cieszymir a další. Bla bla bla. Fandila jsem i Váňovi, ale jen okrajově, přiznám se. Ta hlavní byla Sixteen. Zaběhla to dobře, na to v jaké formě byla - nebyla. A jak řekl její majitel "Nedoběhla sice první, ale pořád je tady ze všech nejkrásnější!" A s tím souhlasím. Ona je princezna.

Jinak, co se týče toho posledního boje, Tiumen vs. Amant Gris. Je mi jasné, že pan Váňa je hvězda českých dostihů a samozřejmě - vyhrál čestně, to se musí nechat. Ale musím přiznat, že jsem fandila spíše Albertovci. Ten hřebčín měl poslední dobou tolik smůly, že už to snad ani není fér. Nejprve to byl Cieszymir, jakožto oběť Taxisu, poté o rok později i Klip a následující rok klisna Shirley. Když ještě připočítám diskvalifikaci v roce 2008 (tuším) právě Amanta, kdy neobjeli točnej bod... Zasloužil by si alespoň to jedno vítězství. Po těch letech jim to přeju. Možná i víc jak Sixteen.

Mimochodem, co se týče ztrát na životech v letošní VP - víte někdo víc než já, která nevím nic? Chtěla bych být alespoň trochu informovaná...

OKEM OBJEKTIVU

10. října 2010 v 20:02 | Arie
Focení je koníček, ke kterému jsem se dostala celkem náhodně. Začínala jsem s věcičkou známou jako Canon PowerShot A520 - přístrojem momentálně neprodejným - a první roky jsem měla nechutné fotky. Snad se nestalo, že by jediné byla ostrá. A můžu říct, že mi to bylo úplně ukradené. Měla jsem hnusné fotky, nikdo po mě nechtěl, abych fotila a měla klid. Postupně jsem ten krám, který mě ještě pořád neposlouchal a na který jsem v jednom kuse nadávala, začala brát na vycházky. Snažila jsem se vyfotit něco hezčího. Jakž takž se mi začalo dařit vlastně až v roce 2009, kdy jsem se vrhla po hlavě do webových galerií, které mimochodem skončily fiaskem, a to obrovským. Měnila jsem je rychlostí letu sokola a později se na to vyprdla úplně.

13. 12. 2009 jsem se stala majitelkou foťáku z výroby Panasonicu (Lumix DMC FZ28) a začala nová éra. Chodím fotit víc a opravdu se o něco snažím. Manuál už mi není tak dokonale neznámej jak to bylo u Canonu a sem tam se mi i nějaká fotka zalíbí. Jen podotknu, že jsem si doteď přečetla asi jednu stránku plného manuálního návodu a kdykoliv objevím něco nového, moje radost se nevyrovná ani malému dítěti, sedícímu poprvé pod vánočním stromem mezi dárky.

Budu moc ráda za jakékoliv vaše komentáře - a to ať s kritikou nebo s pochvalou. A zároveň vás chci poprosit, nelíbí-li se vám to, napište co mám příště udělat jinak, abych se mohla poučit a ne jen větu 'Máš to hnusné.' Budu zde dávat i fotografie z cest, dovolených a tak, tudíž jestli máme společnou cestu, můžete to brát i jako takové lákadlo, kam se podívat. Určitě nechám u každého setu i zmínku, jak se mi tam líbilo :))

09. 10. 2010 ... Vycházka - Šaranov

9. října 2010 v 21:14 | Arie |  nature
imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com
  • Datum: 09. 10. 2010
  • Lokalita: Louka, cesta (okolí Uh. Brodu)
  • Počet fotografií: 8
  • Poznámky: Zdá se, že počasí dostalo rozum - a že bylo na čase. Svítí slunko, stromy se zbavují listí a všechno se připravuje na zimu. Brr! Vyrazili jsme s kamarádkou a její fenkou ven. Bylo krásně a troufám si říct, že je i hodně hezkých fotek. Tady je opravdu jen ten nejzákladnější výběr. Přece jenom nahrávat to sem na blog není zrovna velká sranda...

Alpine Herzen - 1. kapitola

9. října 2010 v 19:59 | Arie |  my stories
"Andreo!" zařvala moje patnáctiletá sestřenice, "že zaliješ kytky? Já už musím jít," dodala rychle.

"Jo? A kam pak, smím-li se zeptat?"

"Jdeme s kámoškama do pizzerky a potom u jedné spíme," zahučela.

Pizzerie s tvrdou hudbou a chlastem? "Tak ať ti chutná pizza," Na jejím obličeji se mihlo překvapení. Nevěřila, že na její hru přistoupím tak brzy; a taky že ne. "Hele, Ashley, musím říct, že moc kreativní nejste. Akce na hale jako restaurace? Zajímavé. Holky od nás si vymýšlely mnohem lepší perly," mrkla jsem na ni.

Na chvíli se zarazila, ale po chvíli opět spustila: "Já na žádnou halu nejdu."

Tady šancí na pobavení moc není, takže bych je neměla zahazovat. "V tom případě se tam můžu jít klidně podívat, že? Stejně dnes večer nemám co dělat."

Teď už pěnila. Vypadala celkem zábavně, když byla naštvaná. "No dobře!" vyprskla, "Jdu tam. Teď, když jsi to ze mě dostala, ta už tam nemusíš chodit, že? Nechci tě tam," dodala skrz zaťaté zuby. "A mámě to neřekneš!"

HRA NA SPISOVATELKU

9. října 2010 v 14:44 | Arie
NAPOSLED

Stav: rozepsaná
Obsah: Bella umírá v krásných 91 letech ve forksské nemocnici. Edward ji sice opustil, bohužel se již nikdy nevrátil. Bell svůj život pouze přežívala, nechtěla porušit svůj slib daný jemu. Osud jí ale nepřipraví klidné prožití neprožití, protože do Forks opět zavítají Cullenovi, netušící, že tam potkají starou členku rodiny. Jak zareaguje Bella na její příchod a jak se vypořádá s podrazem, který přišel od té, od které by to nikdy nečekala?
Motto: City jsou pro moc drahé a často umí zradit.

• Otevřít sérii

KNIHA DNŮ

Stav: připravuje se
Obsah: Bellin otec Charlie je upírem. Přeměnili ho krátce po narození jeho jediné dcery. Bohužel, Bellina matka nedávno zemřela a ona byla umístěna do dětského domova, kde ji později našel Charlie, svěřil se jí se svým tajemstvím a později ji seznámil z Cullenovic klanem. Bohužel se všichni rozjely do světa a nyní žijí pouze s Carlisleem a Esmé. Jednoho dne potkává Edwarda spolu s krásnou dívkou v nemocnici. Bohužel, po tom krásném upírovi s bronzovými vlasy touží i Heidy Volturi. Nechá je všechny žít klidný život?
Motto: Srdce dokáže bolet. Bohužel bolest v duši je věčná.

• Otevřít sérii

VYHASLÉ HVĚZDY SVIT

Stav: připravuje se
Obsah: Belle je šestnáct a žije s matkou ve Forks už nějakou dobu. Otce nikdy nepoznala. O sourozencích Cullenových si myslí, že jsou to jenom otravní výrostci a zcela je ignoruje. Ovšem jednoho dne se u Swanů objeví Carlisle a Bella se dozvídá pravdu, že Renée umírá a touží se stát upírem. Její dcera se proto stěhuje z deštivého městečka do dětského domova na druhém konci států. Marně se snaží zapomenout a tak propadá drogám. Co se stane až se za ní jednoho dne přijedou podívat Cullenovi?
Motto: Smutek je jen obraz bolestí v srdci.

• Otevřít sérii
ALPINE HERZEN

Stav: rozepsaná
Obsah: Šestnáctiletá Andrea - Rea - je po pádu z koně nucena ukončit svou skokovou kariéru. Někdy se jí zdá, že se jí v životě štěstí vyhnulo velkým obloukem: rodiče o ní jeví zájem pouze, když dosáhne úspěchu, kamarády pro svou úspěšnost v sedle téměř ztratila a aby toho nebylo málo, tak po onom incidentu na kolbišti její matka prodala téměř vše její koně. V Rakousku, malé korutanské vesničce pak odhaluje kouzlo nejen přirozené komunikace koně a člověka, ale také nových přátelství a možná i něčeho víc.
Motto: Neexistuje osud. Jen to, co si sami vytvoříme.


Jak Ar nešetřila nadávkami

6. října 2010 v 21:24 | Arie |  den po dni
Taneční... To jsem zase měla kam vlézt. Radím vám, nikdy se nehrňte do tanečních, když nevíte s kým tančit. Abyste nedopadli jak já, co jsem se jak největší idiot vracela z půlky parketu zpět na seslu, protože ten debil mi řekl 'Sorry, já jsem ji neviděl'. Věřte, že to úplně krásně potěší. Jestli jsem někdy alespoň malinko chtěla jít někam na ples, tak taneční mě od toho dokonale odradí. Dobře, bavilo mě to tam, na podpatcích jsem si nerozbila hubu, ale tančit s někým z koho táhne chlast jak ze sto let starého bezďáka taky udělá svoje. Ale aspoň se uráčil mě alespoň pozdravit, na rozdíl od tamtoho obra, který se na mě díval velmi vražedným a vyčítavým pohledem, jak jsem si dovolila být tak malá. Já to vidím fakt tak, že celý půlrok budu poslední - jestli budu mít štěstí, popřípadě se tam budu na ostatní dívat ze židle. Jak krásné.

Hillsong - "ALL THE HEAVENS"

Dobře, už jsem naštvaná dost... Ani nevíte, jak moc se těším na víkend... Budu pěkně doma, třeba budu fotit a nebo bych chtěla něco nakreslit. Ale bojím se. Dva roky jsem nedržela štětec v paprčích, tak nějak nechápu, proč by mi to mělo jít. Ale chci umět kreslit. Nebo třeba skládat básničky a zpívat. Nebo pořádně psát. Psát. Vím, že v tom nejsem nejhorší, ale trénovat, to ne. Pořád doufám, že mi to do té kebule naleze samo, stejně tak je to s učením.

Chci, aby bylo to krásné počasí dýl. Sluníčko a tak dvacítky teploty. Miluju teplo, slunko, léto a podobné věci. Nechci zimu. A to ještě Poláci tvrdí, že má být zima tisíciletí a snaží se ty bláboly ovlivnit nějakým rozdělením Golfského proudu kvůli ropě. Však to je v poměru s oceánem jak když si moucha na Šumavě prdne! A kdyby to náhodou bylo až tak zlé, stěhuju se na Floridu do Ameriky! Pěkně do tepla.

Byla jsem u kámošky vyfotit pár úžasných koťátek. Celkem lituju, že jsem naši Sissi neviděla jako malé prtě... Teď už je z ní velká slečna, ale povahou bude furt to moje malé koťátko :) Nějak se naučila lézt člověku na ramena, takže dnešní cesty pro cokoliv do komory vypadaly tak, že u dveří jsem naložila Siss, která si vylezla na ramena a balancovala na nich až do té doby, co jsem došla domů :)


01. 10 ...

1. října 2010 v 22:15 | Arie
Ať se jde Ksicht Kniha vycpat :)