
Komu taky jinému, že? Zdravím, kamarádi, nekamarádi, obludy, marťani, či co jste. Taky máte rádi prázdniny a dokonale vymetenou oblohu? Se sluníčkem. Jen kdyby nebyla taková zima... Alespoň nemusím mít výčitky, že jsem celý den proflákala doma. Po dlouhé době jsem se pořádně vyspala - nikdo mě netahal z postele, kde jsem se asi dvě hodiny po probuzení jen tak válela. Miluju nic nedělání!
Normálně zase píšu, vážení. Tedy, alespoň se o to snažím. Stejně ty nálety jakože múz na mou osobu nesnáším. Dva, tři dny bych se mohla přetrhnout, abych něco naškrábala a pak další měsíc, dva pauza. Pchá. Tak ať si to rozmyslí a buď zůstane, nebo ať se nevrací. O výčitky, že jsem dlouho nic nenapsala a nepřidala (i přes to, že už to dávno nikdo nečte) vážně nestojím. Bye bye.
Víte co? Znáte taky ten pocit, že už nic není a nikdy nebude jako dřív? Nesnáším ho. To je jedna z mála věcí, které bych vyprovodila ze světa. Jasně, vzpomínky jsou dobré... Ale skutečnost, že se to nikdy nezopakuje je nechutná. Hrozně moc.
Paramore jsem sice poslouchala skoro celý den - tedy, do té doby, než jsem objevila tuto slečnu. Ana Free přezpívává písničky slavných a tato se jí maximálně povedla. Mě se líbí mnohem víc jen při kytaře než při celé kapele. Waka Waka

Ze dneška, náš drak. No není krásný? ^^ Závidím těm, co tak umí kreslit... Chci taky. A taky vím, že já nikdy nebudu. Podobné pocity bych zakopala sto metrů pod zem. A ještě bych jim zamávala se širokým úsměvem. Zdravím.
Ar










